Květen 2010

Další týden

31. května 2010 v 9:00 | Eruvië |  News
Nadešel další pracovní týden. Víkend byl ve znamení bláznivých nápadů střídajících špatnou náladu. Sobota už byla víceméně poklidná, výsledky voleb komentovat nebudu a neděle byla únavná.
Ráno mě vzbudila kamarádky tříletá dcera a nenechala si vysvětlit, že teta chce opravdu ještě spát. Pohádaly jsme se na chodbě (hádka s dítětem!) a já se rozhodla k okamžitému odjezdu. Jenže klíče od auta a další věci byly v obýváku, kam jsem v danou chvíli nemohla, tak mi nezbylo nic jiného, než se uklidnit. Vyšla jsem ráno v 7.20 na zahradu a snažila se dostat své rozjitřené emoce zpátky pod kontrolu.
Nikde nebylo ani človíčka. Bylo slyšet jen cvrlikání ptáků, někde v dálce kokrhal kohout a z nedalekých lesů stoupala pára. Krásně deptavé a klidné ráno, kdy jsem měla chuť jít na procházku. Být ve stejném stavu jako o 24 hodin dříve, myslím, že by mě ještě dnes hledali  Kdyby nezačalo pršet, napsala jsem další krátkou povídečku, ale déšť mě odmítal nechat psát. Odpoledne pak proběhlo ve znamení totální ospalosti a večer jsem u seriálu úplně odpadla. 
Dnes by mě nic zvláštního potkat nemělo. Zítra cesta do Prahy a pozdní návrat, takže další aktuality až ve středu.

Ila

Co člověka inspiruje?

29. května 2010 v 8:04 | Eruvië |  News
Vím, že den ještě neskončil, nicméně si musím některé postřehy ze života zapsat ještě dnes. Chytila mě náhlá inspirace, takže jsem dodala další kousíček z mých různých fantazií a představ. Dnešek byl náročný a končí nadějemi. 
Totálně unavená jsem si sedla k počítači a popadlo mě to. Psala jsem, psala jsem a napsala přes tisíc slov. Měla jsem pocit, že již vše bylo řečeno, nicméně některé střípky, které se mezi psaním a kreslením udály stojí myslím za zmínku (minimálně pro pobavení). 
Na FB nebyl nikdo zajímavý, tak jsem si vzala skicák. Vybalila jsem své náčiní a začala si hrát (ano, jsem občas hravá bytost). Po několika totálně zkažených kresbách jsem si otevřela víno, připojila počítač do sítě, aby neumřel a já mohla dál poslouchat hudbu a být spojena s mými přáteli a zkusila to znovu. 
Prvním problémem byly kalhoty. Mám jedny džíny na doma. Mají už něco za sebou, ale jsou oblíbené. Co čert nechtěl, po dnešku je možná budu muset vyhodit. Při překračování kabelu se mi totiž totálně roztrhly. Není to milé, ale to je život... Další pecka přišla, když jsem si ořezávala tužku na kreslení ořezávám, ořezávám a najednou se zlomila tuha. Ještě několikrát jsem tento postup opakovala došla do poloviny, než tuha držela a mohla jsem kreslit, ale! Tužka má větší tvrdost, takže s ní mohu maximálně rýsovat. A aby toho nebylo málo, polila jsem si počítač. Víno se z něj opravdu špatně dostává....
Obrázek jsem dokreslila, povídečku dopsala a teď už jen čekám na návštěvu, která má již tři čtvrtě hodiny zpoždění. Vytáhla jsem si tedy některé starší povídky, které sem postupně přidám. 
Nyní jsem ladně přeskočila celý jeden den a rozhodla se dopsat článek, dokud "jsem v pohodě." Co se tedy událo? Ve čtvrtek jsme s kamarádem řádně oslavili znovushledání, takže druhý den jsem se cítila trochu nesvá. Nebo řekněme spíš pravdu: alkohol a dobrou náladu jsem měla do deseti, pak přišlo střízlivění. Nicméně to stále nebylo nic proti včerejšku. Normálně zvládám být venku do sedmi do rána a také jsem to chtěla udělat, ale přišel panák z jedné strany, z druhé strany a ani procházky venku mi nepomohly, takže v podstatě nevím, jak jsem dorazila domů. V normálním stavu to rozhodně nebylo. Teď jsem se probudila s sčítala škody, doslova se držím za hlavu a hrozím se, co všechno jsem provedla, ale o tom snad v jiném článku. Faktem zůstává, že svou teorii jsem si potvrdila: "Muži a pití mě inspirují."

Myšičko, myš, pojď ke mně blíž...

27. května 2010 v 13:14 | Eruvië |  News
Sedla jsem si k počítači, abych mohla sdělit svým čtenářům, co se za posledních 24 hodin událo nového. Sahám po myši a zjišťuji, že nefunguje, ihned mě začala jímat hrůza, ovšem problém nebyl v myši nebo v počítači, ale mezi počítačem a židlí. Ke svému notebooku momentálně myš připojenou nemám, ta patří ke stolnímu počítači, na kterém se chystám upravovat vzhled. Včera jsem si totiž trochu hrála.
Ve volných chvílích jsem třídila staré fotky, které mám v počítači. Jsou to až pět let staré obrázky, které mě zavedly do lepších i horších časů. Ovšem našla jsem pár, které mě zaujaly. S kamarádkou jsme si jednou udělaly výlet do Olomouce, zpět jsme se kromě jiného vracely také dost pozdě a aby mi má spolujezdkyně neusnula, fotila jako o život. Barvy na fotkách ve mně evokovaly různé myšlenky a především barevně vyjadřovaly mé rozpoložení. Vzala jsem tedy jednu z nich a v nejmenovaném grafickém editoru si s ní pohrála. Výsledek můžete vidět sami.
Stálo mě to hodně nervů (zvlášť díky některým rýpalům), ale povedlo se mi vytvořit vzhled, se kterým jsem do jisté míry spokojená. Samozřejmě, vždycky může být něco lepšího, ale včerejší boty mám dnes také na sobě a tlačí zase o něco méně

Nové boty

26. května 2010 v 13:30 | Eruvië |  News
Snad každý člověk má nějakou svou slabost. U mě jsou to muži a boty. Vzhledem k tomu, že muži jsou v poslední době čím dál tím horší, věnuji se botám. Snad každý měsíc, s výjimkou zimy, kdy si bot kupuji vzhledem k ceně mnohem méně. Boty mám ve čtyřech poličkách. Na úklid moc nedám, takže jsou ledabyle postavené a čekají, až si jich všimnu. Kdo přijde ke mně domů, mohl by říct, že mám slabost pro oblečení, ale boty jsou mi milejší. Jak již zaznělo ve filmu "In Her Shoes," boty mi vždy jsou. Vyberu si určitý typ a svoje číslo a mohu si být jistá, že mi padnou (číslo sportovních bot mám jiné než u vycházkové či společenské obuvi).
Zpět ale k podstatě dnešního článku. Proč jsem zvolila jako dnešní téma boty? Sedím tu u počítače a moje nové krásné botičky mě neskutečně tlačí. První zátěžovou zkoušku jsem provedla v pondělí. Téměř celý rok nosím boty s nízkou podrážkou a jen v situacích, kdy to vyžaduje norma nebo kdy chci zapůsobit, si vezmu boty na podpatku, a proto na ně nejsem zvyklá. Po pondělním předvádění nových a musím podotknout, že opravdu pěkných bot, mě rozbolely snad všechny kosti dolní poloviny těla. Racionalizace typu: Pro krásu se trpí! mi opravdu moc nepomohla. Včera jsem byla zbabělá a vzala si boty na nižším podpatku a vyplatilo se  Zatímco v neděli mě nenechali spát fanoušci hokeje, v pondělí bolavé nohy, tak dnes jsem se krásně vyspala, celou noc a bez problémů. Co čert nechtěl, rozhodla jsem se opět, že chůze na vysokých podpatcích se musí trénovat a dnes opět obula nové botky. Přece se musí rozchodit. Bohužel, nerozchodily se, ba co víc, už mám rozedřenou patu do krve. Přijde tedy další fáze a to shánění náplasti, ale to až za chvíli.
Článek mám rozepsaný už 4 hodiny, proto si už nejsem jistá, co všechno jsem vlastně chtěla sdělit. Poučení z dneška: Za blbost se platí. Ovšem já jsem nepoučitelná, takže si zítra beru opět podpatky




Zakázané ovoce?

25. května 2010 v 17:10 | Eruvië |  News
Dnes poprvé sedím a nevím, co vlastně napsat. Ne, že by nebyla témata, těch je na můj vkus až přespříliš, ale spousta z nich se točí okolo něčeho, co by si nepovolaná osoba přečíst neměla. Nicméně, můj mozek již potřebuje úlevu, a tak nezbývá než doufat, že zájem o tento blog byl pouze dočasný…
Už jste někdy měli pocity nebo cítili něco, co bylo v podstatě zakázané? A teď nemyslím to, že by se porušily společenské normy, ale spíš něco, čemu jste bránili vy sami svými vlastními pravidly. Takový vnitřní boj jsem svedla již několikrát. Dvakrát jsem prohrála a za následky si tedy můžu úplně sama. Někdy si člověk určí pravidla, která je velmi těžké dodržet, aniž by se nezbláznil. Pokud zklame, není asi nejhorší ztráta zázemí či jistot (a teď jsem absolutně subjektivní a mluvím ze zkušenosti), mnohem horší je pak pocit, který si člověk nosí v sobě, znechucení z vlastní slabosti a pohrdání sama sebou. Je to něco jako pravidla: "Nezačít si s klukem své kamarádky," nebo "Nezamilovat se do kamaráda či kolegy, zadaného muže…" Člověk si pak vlastně sám dělá jakousi dietu a vytváří "zakázané ovoce." 
Co ale dělat, když část těch pravidel přestane být aktuálních? Jak se má člověk zachovat v případě, že pravidla v sobě stále má, ale některá část z nich již neplatí, protože se změnily podmínky? A co když navíc má pocit, že ho ten druhý určitým způsobem provokuje? Říká se, že zakázané ovoce nejlépe chutná. Provinit se neplatícím pravidlům? Psychologii se snažím nezkoumat, ale východiskem nebo spíš metodou, kterou používám v takovýchto frustrujících situacích, jsou tzv. "kyselé hrozny." Tak dlouho přesvědčuji sebe sama, že podmínky se změnily a objekt zájmu tím přišel o svou atraktivitu. Dalším východiskem pro mě bývá tzv. "pálení mostů." Svou agresi si v podstatě vybiji tím, že "potrestám" sebe i druhou osobu přerušením veškeré komunikace. Vždy si obhájím svůj postup tím, že potřebuji čas, abych si vše srovnala v hlavě.
Bohužel jsem se nyní dostala do situace, kdy ani na jednu z těchto dvou metod není síla a hlavně zájem. Změnit si cíle, jít do všeho po hlavě a spálit se? Daná pravidla rozhodně měla svůj význam a ta, která zbyla i po změně, jsou rozhodně opodstatněná. Chrání mě. Každý, kdo opustí své brnění, může být zraněn.
Jak napsal Shakespeare:
"Sketa, než umře, stokrát umírá, chrabrý jen jednou ochutná smrti." Takže mým momentálním nepřítelem je prostý strach.  Takže po napsání plných 403 slov jsem si sama odpověděla na jednu ze svých otázek: Provinit se neplatícím pravidlům? Myslím, že ano, provinit se. Utrhnout si plod, na který mám chuť! Ale co následky? Pokud chci být strašpytel, musím zastavit a vydat se jiným směrem, pokud budu riskovat zranění, můžu vyhrát. Nikdo nikdy nezaručí, že ta zranění nebudou smrtelná nebo se nebudou léčit, ale v opačném případě nedostanu odpověď na otázku: Jak chutná?

 Ila

Málo spánku

24. května 2010 v 9:21 | Eruvië |  News
Dnes ráno jsem musela vstávat extrémně brzy, asi tak o hodinu a čtvrt dříve, než obvykle,  proto jsem se včera večer rozhodla, že půjdu spát dříve. Otevřela jsem okna, zabalila se do deky, pustila film a začala usínat. Jakmile však Češi na mistrovství světa dali gól, celé sídliště se otřáslo řevem a bylo po spánku. Samozřejmě, jsem šťastná, že jsme po delší odmlce a v médiích propírané krizi českého hokeje, vyhráli 12. titul mistrů světa, nicméně by bylo fajn, kdyby naši "zlatí" hoši dali několik gólů najednou a já měla pak šanci tvrdě usnout. Bohužel, tvrdý spánek se nekonal a dlouho do noci pak všichni (včetně těch, které hokej nezajímá) věděli, že čeští hokejisté jsou mistry světa.
"Hoši děkujem!"
Ač silně nevyspalá, nemohu jinak a přidávám se k provolání

Jak jsem slíbila, musím shrnout víkend. Přijela mi rodina, celý byt jsem tedy měla plný a nervy mírně na pochodu, ale přežila jsem. Děti dokáží být někdy opravdu nesnesitelné a jindy k zulíbání. Můj bratr mě o víkendu doslova nenáviděl a snažil se mě mlátit, sice už jsou jeho rány cítit, ale dokud je mezi námi cca 60 cm rozdíl, nemůže vyhrát.
Víkend byl ve znamení stresu i z jiného  důvodu: ZKOUŠKY. Bylo mi špatně, nevěděla jsem, co na sebe a měla pocit, že ze sebe udělám úplného hlupáka. Následující dny ukážou co a jak.

Ila

Chyba!

21. května 2010 v 8:40 | Eruvië |  News
Další den sociálního exhibicionismu nastal a světe div se, stále nepřicházejí žádné divné pocity typu: "Už zase?!" nebo "Fakt musím?" Jako před odchodem do školy. Takže jen ve zkratce předchozí den.
Dopoledne mi bylo vyhrožováno. Doslova: "Počkej, já ti dám..." Po otázce, co mi vlastně dotyčný dá (protože dárky opravdu zbožňuji), si zřejmě uvědomil, že už všechno mám, takže změnil téma  Odpoledne jsem byla svědkem, jak se dá rukou zastavit větráček na CPU. Povedlo se, opravdu je zastavitelný rukou, nicméně se odlomila lopatka a zvuk, který to vydávalo se nedal vydržet. Větráček na procesor se koupil nový a počítač začal hlásat:
CPU Fan Error!
Takže počítač dál nefunguje. Ale zpět ke včerejšku.
Včera ze mě byla nanny  po půl hodině strávené s dětmi, které mi byly svěřené jsem začala uvažovat o alkoholu jako o nejvhodnějším řešení mé tíživé situace. Kromě toho, že jsem vařila, dělala večeři, ukládala alespoň jedno dítko do postele, musela jsem poslouchat neskutečné postřehy ze života. A věřte nebo ne, ani jedna z těch věcí mi neutkvěla v hlavě. Děkuji za vynálezy moderní vědy. Pohádky zafungovaly tak, že jsem ani nevěděla, že hlídám. takže z počítače do televize pohádky a na druhém počítači seriál pro druhou slečnu (pohádky už pro ni nejsou). A byl klid až do rána. Hodná teta udělala snídani, svačinu, vypravila děti do školy a ještě teď se psychicky vzpamatovává.
Další postřehy snad v pondělí, víkend bude náročný a první část příštího týdne ještě víc. 

Pěkný víkend.

Ila

pc

Shrnutí

20. května 2010 v 9:22 | Eruvië |  News
Začíná mi to být jasné: Mám nového koníčka! Jen doufám, že u něj vydržím déle, než u všech předešlých. 
Včera jsem si celý den  kreslila, abych vymyslela co nejvhodnější obrázek do záhlaví. Někde se však bohužel stala chyba a já nemohla najít svou Múzu. Asi mi to mělo dojít dřív, že pokud se opět neobjeví někdo, kdo ve mně vyvolá silné emoce, kreslení ani psaní se nebude konat. Takže současný vzhled bude sice dočasný, ale nelze určit, na jak dlouho.
Dalším krokem bylo změnit název. Zatím jsem tenhle blog pojmenovala Můj svět, také pouze dočasný název, než vymyslím něco originálnějšího.
Vzhledem k tomu, že hodlám tento prostor využít jako deníček, který už před bratrem schovávat nemusím, bych každý den chtěla alespoň něco malého napsat. Proč? Protože jsem tady a protože mám chuť psát (není zaručeno, že bude i příští měsíc, ale v nejbližších dnech ano).
Takže momentálně mi z telefonu do uší hrají Crash Test Dummies, je tu pohoda a klid, nikdo neruší a já v klidu můžu dělat, co chci.
Včera večer jsme s kamarádkou dokoukaly 6. sérii Buffy. Pan Josh Whedon pozvolna přitvrdil (což bylo vidět již cca od 4. série), nicméně jsme si zkroušeně povzdechly, že chceme více Jamese Marsterse... No snad se nám touhy v sedmé sérii splní, je v plánu na dnešní odpoledne, alespoň pár dílů. V počasí, které panuje venku se stejně nedá dělat nic jiného, než zalézt pod deku a koukat na filmy :-) Po Buffy přišly totálně ztřeštěné sny, které byly svým způsobem příjemné a pak ráno zase vstávačka.
Takže tohle bylo malé shrnutí předchozího dne a omlouvám se, že jsem nestihla slíbené, polepším se ;-)  Začala hrát Holka magor (Lenka Dusilová), takže jdu něco provádět.

Ila

Proč blog?

19. května 2010 v 11:47 | Eruvië |  News
Tenhle článek už začínám psát potřetí. Po každém zapnutí editace nového článku mě všechna slova opustí a já jen tupě zírám do obrazovky. Po několika minutách mi pokaždé dojde, že nic nevymyslím, editaci opouštím a věnuji se jiné práci. Bohužel mi následně můj zákeřný mozek naservíruje mnoho témat, skvělých  slovních obratů a vtipných bonmotů, že si je okamžitě musím zapsat. Zapnu editaci článku a hlava je znovu prázdná.
Dnes jsem se rozhodla, že konečně něco napíšu, upravím si vzhled blogu, aby byl atraktivní. Tenhle článek by měl být zdůvodněním založení blogu. Má ho dnes každý. Dlouho jsem odolávala založení si vlastního virtuálního prostoru, kam budu moct psát své  postřehy, myšlenky a názory. Bohužel po přečtení blogu, na kterém jsem byla nejednou zmiňována jsem se rozhodla, že když už se o mně píše, měla bych tím autorem být já (nehledě na to, že jsem poslední dobou plná fantastických nápadů, ovšem do doby, než se z nich chci vypsat...).
To jsou tedy mé důvody k založení blogu.
Vzhledem k tomu, že bych zde chtěla psát především pro své přátelé a známé, nečekejte zázraky. Navíc si musím nejprve osahat, která funkce k čemu slouží, tudíž ani vzhled nebude zatím nic extra
Zatím zdravím a jdu si hrát.

Ila