Zakázané ovoce?

25. května 2010 v 17:10 | Eruvië |  News
Dnes poprvé sedím a nevím, co vlastně napsat. Ne, že by nebyla témata, těch je na můj vkus až přespříliš, ale spousta z nich se točí okolo něčeho, co by si nepovolaná osoba přečíst neměla. Nicméně, můj mozek již potřebuje úlevu, a tak nezbývá než doufat, že zájem o tento blog byl pouze dočasný…
Už jste někdy měli pocity nebo cítili něco, co bylo v podstatě zakázané? A teď nemyslím to, že by se porušily společenské normy, ale spíš něco, čemu jste bránili vy sami svými vlastními pravidly. Takový vnitřní boj jsem svedla již několikrát. Dvakrát jsem prohrála a za následky si tedy můžu úplně sama. Někdy si člověk určí pravidla, která je velmi těžké dodržet, aniž by se nezbláznil. Pokud zklame, není asi nejhorší ztráta zázemí či jistot (a teď jsem absolutně subjektivní a mluvím ze zkušenosti), mnohem horší je pak pocit, který si člověk nosí v sobě, znechucení z vlastní slabosti a pohrdání sama sebou. Je to něco jako pravidla: "Nezačít si s klukem své kamarádky," nebo "Nezamilovat se do kamaráda či kolegy, zadaného muže…" Člověk si pak vlastně sám dělá jakousi dietu a vytváří "zakázané ovoce." 
Co ale dělat, když část těch pravidel přestane být aktuálních? Jak se má člověk zachovat v případě, že pravidla v sobě stále má, ale některá část z nich již neplatí, protože se změnily podmínky? A co když navíc má pocit, že ho ten druhý určitým způsobem provokuje? Říká se, že zakázané ovoce nejlépe chutná. Provinit se neplatícím pravidlům? Psychologii se snažím nezkoumat, ale východiskem nebo spíš metodou, kterou používám v takovýchto frustrujících situacích, jsou tzv. "kyselé hrozny." Tak dlouho přesvědčuji sebe sama, že podmínky se změnily a objekt zájmu tím přišel o svou atraktivitu. Dalším východiskem pro mě bývá tzv. "pálení mostů." Svou agresi si v podstatě vybiji tím, že "potrestám" sebe i druhou osobu přerušením veškeré komunikace. Vždy si obhájím svůj postup tím, že potřebuji čas, abych si vše srovnala v hlavě.
Bohužel jsem se nyní dostala do situace, kdy ani na jednu z těchto dvou metod není síla a hlavně zájem. Změnit si cíle, jít do všeho po hlavě a spálit se? Daná pravidla rozhodně měla svůj význam a ta, která zbyla i po změně, jsou rozhodně opodstatněná. Chrání mě. Každý, kdo opustí své brnění, může být zraněn.
Jak napsal Shakespeare:
"Sketa, než umře, stokrát umírá, chrabrý jen jednou ochutná smrti." Takže mým momentálním nepřítelem je prostý strach.  Takže po napsání plných 403 slov jsem si sama odpověděla na jednu ze svých otázek: Provinit se neplatícím pravidlům? Myslím, že ano, provinit se. Utrhnout si plod, na který mám chuť! Ale co následky? Pokud chci být strašpytel, musím zastavit a vydat se jiným směrem, pokud budu riskovat zranění, můžu vyhrát. Nikdo nikdy nezaručí, že ta zranění nebudou smrtelná nebo se nebudou léčit, ale v opačném případě nedostanu odpověď na otázku: Jak chutná?

 Ila
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama