Cestička k domovu...

13. května 2011 v 13:00 | Eruvië |  News
Ve svém věku jsem delší či kratší dobu pobývala ve spoustě měst či vesnicích. Dětství jsem trávila pod Krušnými horami, v Praze nebo na Šumavě. Období studií jsem prožívala v Liberci a po studijích jsem se ocitla ve Šluknovském výběžku a nyní v České Lípě. Které ze všech těch míst však můžu nazývat svým?
Je to město, kde mám kořeny, město, ke kterému jsem nejvíc přilnula, protože je krásné, nebo město, kde jsem strávila dny a okamžiky které mě zformovaly, nebo město, kde mám nejvíc přátel?
Mých měst je víc. Prvním z nich byla, je i bude, Praha. Je to město, které mě dokáže inspirovat, chytit za srdce, ale i odpudit. Město, kde jsem se jako malá procházela, aniž bych věděla, že jsem jediná ze svých spolužáků ve škole. Město, kde jsem prožívala krásné chvíle dětství se svými prarodiči. Pokaždé, když se sem vracím, probudí se ve mně jakási dětská radost, když si vzpomenu, jak jsem stála a pozorovala ve tmě okna. Každé bylo jinak barevné a mě to fascinovalo. Vzpomenu si na ono tepání celého města v roce 1998, kdy jsme hráli o zlato. Vzpomenu si na procházky areálem Vyšehradu a klopýtání ulicemi dlážděnými kostkami. Nemyslím na přecpaná metra a smradlavé tramvaje. Srdce mě táhne do podzimní Stromovky, za procházkou z Kobylis k Vltavě na jaře a odpočinek v letním parnu pod stromy v čimičáku. Zima v Praze mě neláká, ale v babiččině kuchyni nebyla nikdy zima.
Druhým městem je Liberec. Město pod Ještědem. Nenáviděla jsem vždycky jeho uslzené počasí. Mokro vždy a za všech okolností. Cesty do školy byly utrpení, zvlášť když jsem v rámci šetření chodila pěšky. Na druhou stranu jsou zde nezapomenutelné zážitky s přáteli, procházky podél Nisy a do lesů nad Harcovem. Podzimní sluníčko a výhled na celé údolí. Brigády a párty… Město, kde jsem chtěla žít. Kdybych zde měla práci, tak bych i žila.
Posledním z významných měst je Sušice. Město, které jsem objevila relativně nedávno, protože se mi tam přestěhovala část rodiny. Brána Šumavy, jak je nazýváno. Našlo si ke mně cestu svým uspořádáním, je malebné, ani příliš malé, ale také ne velké. Procházka podél Otavy uklidňuje a pročistí mysl. Večer je tajemné, ale ne natolik, aby se člověk bál. Z Andělíčka je krásný výhled na Šumavské lesy a kopce, ale také na Sušici. Sem se ráda vracím a vždy vracet budu. Nepoutají mě k němu nějaké extra vzpomínky, ale jen touha, abych se měla čím kochat a kde se uvolnit.
Tohle jsou má města, Matička měst, Město pod Ještědem a Brána Šumavy. Města, ke kterým jsem si vytvořila jakýsi vztah. Můžete se mnou souhlasit, můžete mě odsuzovat, ale v mých očích jsou oproti nim ostatní města méněcenná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama