Z oříšku královny Mab

3. června 2011 v 12:23 | Eruvië |  News
Všichni je známe. Všichni jsme je slýchávali, četli, dívali se na ně a někteří z nás je milují dodnes. Pro mě jsou pohádky útěkem od reality. Vždy zde zvítězí dobro a zlo nemá šanci, ačkoliv má třeba momentálně zdánlivou převahu, zatímco ve skutečnosti to často bývá jinak. Někdy mám pocit, že oproti pohádkám bude každý můj dobrý skutek po zásluze potrestán, což není zrovna ideální stav.
Naposledy jsem pohádku četla před měsícem. Mám skoro pětiletého brášku, kterému jsem četla z Martínkovi čítanky. Přečetla jsem asi 4 pohádky a musela jsem knížku odložit. Nevím, čím to bylo, ale hodně rozesmutněly. A přitom to byly jen příběhy pro malé děti, psané tak, aby jim porozuměly. Co k tomu dodat...
Spíše než pohádky mám teď radši fantasy. Říkám jim pohádky pro pokročilé. Světy plné elfů, víl, kouzelníků, rytířů, lapků... Zde často také zvítězí ta zdánlivě dobrá strana, příběhy jsou temnější, často propracovanější a rozvitější, ovšem ani jedno není podmínkou. Najdete zde také mnoho nesrovnalostí jako třeba hodné příšery (viz upíři), nebo lidi jenom na "straně zlých." Objevuje se i hodně fantasy povídek se sexuální tematikou... Každému co jeho jest... Pokud chce někdo číst pouze válečné romány, nebo návody ke spotřebičům, je to jeho koníček a nikdo by mu do toho neměl mluvit, stejně jako by on neměl mluvit do koníčků ostatních lidí. Ovšem to bylo jen takové malé odbočení od tématu.
Pohádky... Myslím, že nejpalčivějším problémem všech odrostlých dětským střevíčkům jsou takzvaní pohádkáři. Lidé, kteří si vymýšlejí naprosto neuvěřitelné příběhy, jen aby nevyšla najevo skutečnost (například, že jsou absolutně nespolehliví, neschopní a líní). Já osobně znám takových lidí hodně, opravdu hodně, zvláště díky své profesi. Někdy jen koukám a nevím, jestli se mám smát, zlobit, nebo ocenit fantazii. Což o to, u studentů se to dá pochopit, ale co když si pak přinášejí tuhle vlastnost do života? Co jejich partneři, děti, rodiče, spolupracovníci a všichni ostatní, kteří s nimi přijdou do styku? Upřímně říkám, že je to katastrofa... Když nad tímhle tématem přemýšlím, tak mě napadá, že všechny tyhle "pohádky" nemusí být až tak špatné... Co třeba když chcete udělat překvapení a nemůžete tedy říct, kde jste všude byli a co dělali? To se pak krásně vypráví
Takže pohádky... Miluji je v knížkách, na blozích, elektronických knihách... nesnáším je od lidí, zvláště od těch, kteří by mi měli vždy říkat pravdu. A opravdu pak nezáleží na tom, jestli se bojí říct pravdu mně nebo se bojí pravdy o sobě... důvody jsou v tomhle případě nepodstatné, důležité je říct pravdu a ne vymýšlet pohádky...
Ale dost už o věcech ne příliš příjemných...

Byl jednou jeden malý chlapec, který snil o hvězdách. Snil o tom, že jsou to děti, tak jako on. Každou noc se díval z okna a sledoval oblohu dokud neusnul. Jednou viděl padat hvězdu a dokonce spadla nedaleko. Oblékl si kabátek a v bačkůrkách vyběhl na pole za domem. Běžel, dokud neuviděl místo, kam hvězda spadla...
Co by tam měl najít? Studený kámen? Kamaráda nebo kamarádku? Má dál věřit pohádkám nebo zjistit pravdu o hvězdách? Myslím, že pokud budeme chtít, může tenhle chlapec najít cokoliv.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama