Červenec 2011

Převážně nevážně: Apocalyptica na zámku

10. července 2011 v 11:26 | Eruvië |  News
Předem mého článku bych chtěla upozornit všechny fanoušky metalu, že tento článek naprosto není útokem ani odsouzením jejich skupiny. Samozřejmě plně respektuji jejich zanícení a nijak jim ho neupírám ani nesnižuji. Cílem mého článku je informovat a pobavit ty, kteří si nechali propásnout jednu úžasnou věc. Vracím se tedy v myšlenkách více jak o týden zpět a rekapituluji.




1. 7. 2011 vystoupila Apocalyptica na Státním zámku Sychrov. Úžasné prostředí zámeckého parku poskytlo neopakovatelnou atmosféru jejich koncertu. Jenže já jsem asi příliš velký cynik a nebyla jsem až tolik unešena jako lidé okolo mě. Prvním stupněm mé špatné nálady bylo čekání. Areál se údajně měl otevírat od šesti a koncert pak začínat od osmi, jenže... Bylo šest a nic. Půl sedmé, stále nic, začali náš pouštět až okolo sedmé hodiny. Tou dobou už bylo v průchodu do parku, kde jsme stáli, nesnesitelně. Lidé byli nervozní, někteří opilí a veselí, jiní vzteklí, všichni však nedočkaví a napnutí, co tedy bude. Nakonec se k našemu velkému očekávání otevřelo jedno křídlo dveří a tam stáli dva obři z ochranky a kontrolovali a šacovali. Samozřejmě bylo zakázané pití (tohle spiknutí pořadatelů a zásobovačů mě nesmírně popouzí), fotoaparáty a bůhví co ještě. Naštěstí se mě týkaly jen první dvě věci. Obrovský fotoaparát (digitální zrcadlovku) jsem měla i v pouzdře narvanou v kabelce a doteď je mi záhadou, že ji ochrankář nenahmatal a to hmatal opravdu důkladně, pití nám neprošlo. Před pódiem jsme s přítelem zaujali výhodnou pozici nedaleko pódia a čekali spolu s ostatními, co se bude dít. Podotýkám, že nejsem velký fanoušek metalu. O Apocalyptice jsem již slyšela, něco málo si i poslechla, ale nechytilo mě to za srdce. Mou největší zábavou tedy bylo přemýšlení o lidech okolo. Sešla se tu opravdu pestrá společnost. Viděla jsem náctileté fanynky, padesátileté fanoušky, lidi oblečené do různých kreací i do sportovního oblečení a jejich chování bylo vesměs pohodové. Nejvíc mě zaujaly dvě slečny nebo spíš paní a slečna.
Zpočátku okolo mě stáli nijak nevyčnívající fanoušci. Pak zničeho nic se vedle mě docela nevybíravým způsobem procpala slečna asi patnáctiletá. Potkat ji na ulici normálně oblečenou, řekla bych, že je to typická "bárbína". Blonďaté kudrnaté vlásky, miloučká, tuctová. Jenže tady na sobě měla změť hippie a metal oblečení a na nohách měla "glády". Úžasná. Nejdřív mě strčila na člověka přede mnou (ještěže byl dostatečně zaklíněn) a pak na mě šlápla. Buď necítila, že pod ní něco je nebo ji doma neučili slušnému chování, ale neomluvila se. Další "úžasňačkou" byla paní ve středních letech, která se přihnala dopředu asi v polovině koncertu Apocalypticy a tak vehementně se drala k pódiu, že jí bylo jedno, kdo je vlevo nebo vpravo, jestli někoho shodí nebo ne. Kdyby mě přítel nechytil, tak asi skončím na útlé blondýnce a něco jí polámu. Dobře, fanoušci chtějí být svým oblíbencům co nejblíže, je to pochopitelné, ale paní v růžové bundičce okolo čtyřiceti? Z pozorování jsem usoudila, že tyhle paní jsou tady se svými dítky a většinou si sedaly na lavičky vzadu, ať si mačkání vepředu užijou mladí. Nepochopila jsem to. A byla vůbec fanouškem? Celou dobu stála, maximálně zatleskala a jinak se ani nehnula. Některé věci mi prostě nejdou do hlavy. Zvláště pak chování, které není člověku zrovna příjemné. Strkání a draní se dopředu za každou cenu, hlava nehlava.
Ale pojďme ke koncertu. Jako předkapela vystoupilo houslové duo Femme 2 Fatale se svým půlhodinovým vystoupením. Podívaná na dvě blonďaté dračice s houslemi mě nadchnula, stejně jako jejich houslové podání známých písní. Vystoupení bylo krátké, ale pěkné.




Po nekonečně dlouhé prodlevě pak nastoupila hlavní atrakce večera: finská Apocalyptica. Lidé jásali a atmosféra byla úžasná. Mrzí mě, že jsem se nenechala unést, ale byla asi špatná konstalace hvězd a já se nedokázala uvolnit. Hráli téměř dvě hodiny a koncert byl jeden z nezapomenutelných zážitků. Nemá smysl, abych ho tu popisovala, atmosféru slovy vystihnout nelze a názvy písní přesně neznám, to nechám na povolanějších. Jasné však je, že až budou v Čechách znovu, chtěla bych je zase vidět.
A závěr? Pokud půjdete na nějaký větší koncert, obrňte se trpělivostí a pořiďte si pořádné boty, hloupost některých lidí nezná hranic. A také doporučuji antibakteriální ubrousky nebo gel (prostě něco na ruce), protože když jste jako já a přece jen se necháte strhnout třeba k pískání (umím pouze na prsty, ale je to o to víc slyšet), může se stát, že skončíte na týden v posteli se střevní virózou . A ještě jedna poučka pro mě: Příště se předem připrav, ať víš, co hrají nebo zpívají, jinak si to neužiješ, pokud nejsi skalní fanda.




Více fotografií na RPhoto.cz.