Květen 2012

Nejhorší je srážka s blbcem

31. května 2012 v 7:23 | Eruvië |  News
Před měsícem a něco probíhal konkurz na nového ředitele/ředitelku školy, na které učím. Už měsíc probíhají diskuse a boj proti kraji a jeho postupu. Část mým kolegů a studentů se snaží, mají tolik odvahy, že vystupují veřejně a pokud možno objektivně hodnotí vše, co se stane. Objektivně... tohle nemůže být objektivní, když nám všem, jak se lidově říká, jde o kejhák. V úterý k nám do školy dokonce přijeli lidé z kraje, aby nám všem vysvětlili, jak se věc má. Oháněli se zákony, vyhláškami a dokonce i Listinou základních práv a svobod (poslední dobou mám pocit, že je to jen cár papíru, kterým si víte co...).
A výsledek? Nic. Noviny začínají být hluché, kraj reaguje tak, že si stojí za svým a nikde nemáme oporu. Stojí tento stát o vzdělané lidi? O fungující školy, z nichž vychází kvalitní studenti připravení na vysokou školu? Už ztrácím veškeré naděje a na všechny otázky si odpovídám jedním velkým NE. Konkurz byl absolutně netransparentní, neprobíhal podle pravidel a výběr? Nikdo ani netuší, na základě čeho byl vybírán nejlepší uchazeč. Vše spíš nasvědčuje tomu, že už předem bylo rozhodnuto.
Tento boj mě zaměstnává již asi druhý či třetí týden a nikde nevidím konec, protože až nastoupí v srpnu nový vedoucí, bude to znamenat totální rozklad kolektivu, který se projevuje již nyní. Jsou lidé, jimž budoucnost naší školy není jedno, a pak ti, kteří skloní hlavu a budou zřejmě provozovat rektální alpinismus toho nejvyššího kalibru.
Nejhorší mi však přijde ta beznaděj. Beznaděj, která ve mně ovlivňuje všechno a ani nemám chuť na své koníčky. Nic nevymyslím, nic nenapíšu a ani se mi nechce pracovat, protože kdo ví, jak to tu v září bude vypadat. Četla jsem koncepci našeho nového nadřízeného a bude v háji, pokud se uskuteční. A třešnička na dortu? Vždyť koncepce jen cár papíru, který nemá váhu, nemusí být konrolován ani splněn, protože kraj si udělá vše tak, jak bude chtít, protože kraj je přeci majitelem střední školy, kterou zřizuje.

Dva

26. května 2012 v 20:00 | Eruvië |  Poems
Sestra a bratr,
tmavá a bílý,
jeden za druhým běhá,
chytá ho,
hledá.

Každý je útočištěm jiné duše,
někdo má světlo rád,
jiný tmou kluše.

Je-li osamělá, východem vrcholí,
když bratr k ní přijde.
Cítí-li se on unaven,
v červáncích ukojí svoji vášeň.

Jsou svoje opaky,
jak slunce a měsíc,
jak žena a muž,
všichni je známe,
každého rádi jinak máme.

Přijde-li jeden,
druhý odchází,
stále se vrací,
stále se provází,
pronásledují.

Chceš-li víc jeho,
ona přijde dřív,
zůstaneš déle s ní,
vyleká tě on o to víc.



Nejsem zrovna básník, ale doufám, že to čtenář pochopil.


Můj blogerský život

24. května 2012 v 16:33 | Eruvië |  News
Dopsala jsem jeden článek a dívám se do menu vlevo na články. Za rok 2010 jsem jich napsala dohromady 14, za rok 2011 dohromady 38 a teď je květen 2012 a já mám celkem 27 článků (6 za duben) a že byste neuhodli, který měsíc je v každém roce nejplodnější? Jistě, je to květen.
Květen je takový pěkný měsíc, něco mezi jarem a létem a já ho mám velmi ráda. Zbývá měsíc do prázdnin, jsou maturity, spousta nápadů a podnětů. Pevně doufám, že takhle plodné měsíce budou i jiné, nejen ten jeden a pak zhruba článeček či dva v měsíci.
Co mě vlastně podnítilo, abych toho tolik psala? No samozřejmě, byla to návštěvnost. Je rozdíl, když píšu a nevím jistě, jestli mé články někdo čte (tak jo, vím, že Ty je čteš pravidelně a díky Ti za to Mrkající), a když vím, že mám průměrně 20 lidí, kteří se na můj blog podívají a ještě zanechají komentář. To je hned lepší psaníčko. Takže všem moc děkuji a pokud budete chtít, budu psát dál. Nejen články o tom, co mě kde zaujalo či potrápilo, ale také povídky, o filmech, o knížkách a také budu přispívat k tématům týdne.
K tomu minulému jsem přidala dva články, mnohem radši k nim píšu povídky, když mám inspiraci, než úvahy. Přece jen jsem zjistila, že spousta lidí uvažuje podobným směrem a to je pak nanic, číst deset, dvacet a víc článkům, které jsou si hodně podobné (žádná originalita Smějící se). Téma tohoto týdne je velmi kontroverzní a já četla zatím jen dva články, nevím, jestli mám odvahu číst další, ale třeba to zkusím, když mi zbyde čas. Budu k němu přispívat? No něco malého mě napadlo, ale to si budete muset počkat do soboty večer, až budu mimo připojení k internetu. A pevně doufám, že nebudu ukamenována. Napadlo mě i něco jiného, ale nejsem si úplně jistá, jak to zpracovat, takže ten nápad jsem uložila do šuplíku a někdy ho dodělám.
Také jsem měla reakci na článek Bylo nebylo..., že bych prý takových příběhů měla psát víc, že to bylo pohádkové. No jeden v šuplíčku je, ale nějak se zastavil na mrtvém bodě a nevím, jak dál, třeba ho někdy dopíšu.
A z úplně jiného soudku. Byla jsem přísedící u maturit. Z mého předmětu maturovalo 9 chlapců a jedna dívka. Všichni to zvládli a já jsem moc ráda, protože některé z nich jsem před dvěma lety učila. Těm, co mají po maturitách přeji hodně úspěchů do dalších let a těm, co je to teprve čeká, přeji hodně štěstí.

Nemyslitelné?

24. května 2012 v 16:18 | Eruvië |  Movies
Nedívám se jen na filmové trháky, profláklé filmy, fantasy či komedie. Občas se dostanu také k něčemu závažnějšímu a jeden z takových filmů jsem viděla i včera večer. Film, v jehož popisu od distributora je uvedeno: "Jak daleko jsme ochotni zajít, abychom ochránili sebe a svou zemi? A začíná Odpočítávání.

Film: Odpočítávání
Režie: Gregor Jordan
Hrají: S. L. Jackson, C-A. Moss, M. Sheen, G. Bellows, B. Routh, M. Donovan a další

Unthinkable (oficiální trailer)


Film začíná videem, kdy jeden z hlavních protagonistů oznamuje, že uložil tři atomové bomby ve třech amerických městech a pokud nebudou splněny jeho požadavky, odpálí je. Atentátníkem je Yosuf (Michael Sheen), který je americkým občanem a bývalým vojákem (jaderným specialistou).
Na tuto hrozbu musí reagovat protiteroristický tým FBI vedený agentkou Helen Brody (Carrie-Anne Moss), která okamžitě posílá agenty do terénu, kde se střetnou s tajemným H. (Samuel L. Jackson), který je nebezpečný, ozbrojený a je předveden k výslechu. Klasická zápletka se lomí ve chvíli, kdy je H. odveden od výslechu z "vyšší moci" a Helen a její tým se musí přesunout do místa, které oficiálně neexistuje a je pod velením armády. Zde se opět setkávají s H., jehož role se osvětluje. Je to člověk v podstatě od nikud, nikomu se nezodpovídá a jeho jediným úkolem je, aby z Yosufa dostal odpověď, kde se nachází tři bomby.
Času ubývá a nikomu se z Yosufa nepodařilo získat ani jednu jedinou informaci. H. používá k získání informací doslova středověké metody okořeněné moderními možnostmi (skalpely, elektrické šoky atd.). Jako asistentka mu musí pomáhat Helen, která s jeho metodami nesouhlasí a snaží se ze všech sil zabránit H., aby vězně netýral. Yosuf však odhodlaně mlčí, neboť je přesvědčen, že je jeho morální právo zabít miliony lidí, aby USA pochopila, že musí ukončit své válečné operace nejen na Blízkém Východě.
Film je drsný a ke konci autoři ještě víc přitvrdili, když byla na místo, které neexistuje, přivedena Yosufova manželka a jeho dvě děti. Jsou bomby nalezeny, hrozba zažehnuta a všichni přežijou? Na to se musíte podívat sami.
Osobně mám z filmu smíšené pocity. Dobře natočený, emoce jsou na hlavních aktérech znát a chvílemi jsem se od obrazovky odvracela, neboť scény byly opravdu hodně drsné. Michaela Sheena i Samuela L. Jacksona mám jako herce velmi ráda, ale oba se mi v tomhle filmu téměř hnusili. Těžko říct, kdo víc. Pokud máte rádi thrillery a napětí, tak tenhle film rozhodně stojí za shlédnutí. Slabším povahám ho nedoporučuji.
Na konec se sama v sobě zamýšlím: Máme právo obětovat jednoho člověka, abych jich miliony přežili? Ale to by bylo asi na další článek.

Upírstvo tak trochu jinak...

24. května 2012 v 11:29 | Eruvië |  Movies
Máte rádi upíry? Máte rádi snímky, kde jsou dva hlavní hrdinové jiný živočišný druh a jejich společná láska všechno překoná? Milujete Johnnyho Deppa ve všech jeho podobách? Pokud jste na první dvě otázky odpověděli ano a jste nadšení fanouškové Twillight, tak na tento film zapomeňte. Pokud jste odpověděli ano na poslední otázku a navíc fandíte Timu Burtonovi, tak můžete směle vyrazit a bát se v jeho koutech Temných stínů.

Film: Temné stíny
Režie: Tim Burton
Hrají: J. Depp, E. Green, M. Pfeiffer, H. Bonham Carter, A. Cooper, Ch. Lee a další.

Dark Shadows (oficiální trailer)


Barnabas Collins měl rodinu, měl lásku a měl v podstatě šťastný život na konci 18. století. A protože kam nemůže čert, tam nastrčí ženskou, tak na počátku všech jeho trablů stála zhrzená milenka (v podání nádherné Evy Green), která se nedokáže smířit s tím, že ji Barnabas nechce (a to ani po téměř 200 letech). Když je takovou milenkou čarodějnice, tak vězte, že vás čeká nesmrtelnost, abyste si mohli své prokletí pořádně užít. Angelique zajistila smrt Barnabasových rodičů, omámila jeho lásku, aby spáchala sebevraždu a samotného Barnabase proměnila v upíra a uspořádala na něj pogrom, jehož výsledkem nebyla Barnabasova smrt, ale jeho umístění do speciální rakve a zakopání hluboko pod zem.
20. století však bylo nepokojné a doprovázené obrovským stavebním boomem všeho druhu a v roce 1972 se několika dělníkům (zřejmě při noční směně) podařilo vykopat zvláštní zapečetěnou bednu. A co byste neměli dělat, když najdete tajemnou bednu? Kdo žije, asi neví a kdo je mrtvý, ten to ví, ale nikomu neřekne...
Mezitím do Collinsportu na panství Collinwood přijíždí tajemná Victoria, která je nápadně podobná Barnabasově mrtvé milované Josette a která také vidí Josettina ducha. Setkáváme se také s Barnabasovými potomky. Dominantní Elisabeth (M. Pfeiffer) a její divnou pubertální dcerou Caroline, Elisabethiným neschopným bratrem Rogerem a Rogerovým synem Davidem (ten se není schopen vyrovnat se smrtí své matky a vídá jejího ducha). Právě Davidovi má Vicky dělat guvernantku. Partičku doplňují ještě dva sluhové (jeden lepší než druhá) a psychiatrička Julie v podání Helen Bonham Carter.
Svých potomků se Barnabas ujme po vystoupení ze svého hrobu a malé svačince. Jeho pravé tajemství zná pouze Elisabeth a později se ho dozví i Julie a snaží se mu pomoci, aby se stal člověkem (kvůli Vicky samozřejmě). Barnabas své rodině pomáhá rozjet bussines a vše běží jako po drátkách, dokud se do všeho nevloží nakvašená Angelique a film nenabere spád. A jak dopadne? Běžte se podívat do kina :-)
Můj pocit? Z Tima Burtona mám poslední dobou pocit, že začíná být silně mimo realitu. Jeho ztvárnění filmů mě čím dál tím víc odpuzuje a vyvolává ve mně nechuť se na filmy podívat. Tenhle film byl trochu jiný a podle ukázek to mohla být dobrá komedie. Ano, šla jsem do kina, chvílemi se i zasmála, ale film roste a padá s hlavním představitelem. Připomíná mi levné příšerné seriály typu Řekni, kdo tě zabil. V první chvíli jsem byla nadšená, pobavilo mě to. V druhé chvíli jsem o filmu přemýšlela jako o parodii a nyní? Tim Burton ztrácí šmrc a film jsem buď nepochopila, nebo prostě za moc nestál. Doporučení? Za 220 Kč v Cinestaru (2 lístky) to bylo fakt drahé.

A to myslíš vážně?!

24. května 2012 v 9:57 | Eruvië |  News
Čtvrtý den maturit. Nejdřív stojím před skříní a pak před zrcadlem. Oblečení na sebe natáhnu a téměř v zápětí letí zase na zem. Prostě to pořád není ONO!
Zrcadlo: "Sukně má ideální délku pod kolena, halenka je pěkná červená."
Já: "ale je v tom příšerné vedro."
Zrcadlo: "Sukně s tunikou...
Já: "V tom vedro není
Zrcadlo: "Ale vypadá to divně dohromady. Kalhoty?"
Já: "Jsem snad blázen v tomhle vedru?!"
Zrcadlo: "Ale k té nové tunice to vypadá krásně!"
Nakonec naši licitaci s mým odrazem v zrcadle utnu a obléknu si naprosto nezpůsobně letní šaty, boty, čapnu kabelku a letím. Bohužel ve výtahu máme také zrcadlo a můj odraz na mě vyděšeně zírá: "Proboha! Cos to provedla!"
A co jsem provedla? Vzala si šaty nad kolena a na ramínka. Co mému odrazu vadí? Že mám ošklivé nohy (do X), tlusté ruce a podobné detaily. Jenže tohle mě přece nemůže donutit, abych v parném dni chodila zahalená, jak muslimská žena. Nebo ano? Viděli jste někoho na ulici a řekli si, že nemá soudnost? Já několikrát a doufám, že už to neudělám, protože o mně si může říct kdokoliv (třeba můj odraz v zrcadle) to samé a je mi to ode dneška jedno, protože se odmítám podřizovat obecnému ideálu a halit se. Prostě a jednoduše: Zvykejte si. Poprvé za celý týden mi je tak akorát, ani vedro, ani zima a je mi fajn. Hurá!
Takže pro všechny, kteří vzdychají nad tím, že nevypadají jako modelky nebo modelové na stránkách časopisů: Viděli jste, co všechno umí grafické editory? Jak krásně vyretušují špíček, obličej a podobně? Tak si z toho sakra neberte žádný příklad, protože na stránkách časopisů realitu neuvidíte. A pokud vám ani tohle nestačí a nevyžene chmury z hlavy, tak jděte něco dělat a neseďte jen u počítače. Já se objednala na příští týden 3x na cvičení, 1000 měsíčně v háji, ale alespoň pro sebe budu něco dělat :-)

New look?

16. května 2012 v 19:22 | Eruvië |  News
Minulý týden ve čtvrtek mě to popadlo. Doma byl foťák, byly tu i světla a zatím nevymalovaný kouteček. Co já s tím udělala? Fotila jsem. Tedy ne já, fotila kamarádka (tímto jí opět mooooooc děkuji za spolupráci Mrkající). Původní myšlenka byla zcela jiná. Vytiskla jsem si pár obrázků od A. Muchy a chtěla se do nich nastylizovat a pak bych je dále upravila na počítači. Jenže já se sama sobě na fotkách nelíbím. Absolutně ne. Takže jsem vzala modrou organzu (které mám doma pár metrů z jednoho nedodělaného projektu) a zabalila se do ní. Částečný výsledek tohoto šílení můžete vidět tady.
Fotek jsme udělaly jen pár a já se vrhla na upravování. Jakmile jsem si upravila druhou fotku, napadlo mě, že se s tím dá dělat víc a jak to dopadlo? Můžete posoudit sami, co jsem si vytvořila pomocí několika programů, doufám, že se vám líbí. Úžasný
A co je nového? Nová bude paní ředitelka u nás na škole Plačící Proč uplakaný smajlík? Protože jsem o ní zatím neslyšela a nečetla nic pozitivního a emoce jsou dost rozjitřené a špatné. V ýběrové řízení bylo pofidérní a v podstatě z něj vyplynulo, že na škole není nikdo schopný, kdo by ji mohl řídit, takže se musí vybrat někdo tzv. zvenčí. Navíc její současný zaměstnavatel byl ve výběrové komisi a údajně se jí hodně potřeboval zbavit. Co byste si z toho vyvodili? Asi taky nic dobrého. No uvidíme, čas ukáže.

A koho to zajímá?!

15. května 2012 v 22:21 | Eruvië |  News
O těch "prasečinkách," které doprovázejí státní maturity jsem se již rozepisovala, ale že se děje ještě něco dalšího jsem si všimla někdy v sobotu a co jsem v souvislosti s tím zaznamenala? Pana V. Klause ml. "No jo, potřebuje si nahonit triko a zvýšit povědomí o svém soukromém gymnáziu," pomyslela jsem si a dál se věnovala svým malinkatým zálibám. V pondělí jsem si pak vyslechla rozhovor dvou kolegyň (matikářky), které shodně souhlasily, že test byl časově náročný, ale byl zvládnutelný. Jedna se doslova vyjádřila: "Na tom testu bylo vidět, že byl vytvářen s láskou k matematice." Osobně si myslím, že lidé věnující se fyzice, matice, programování atd., které jsou pro ně celým životem, jsou mimoňové, ale to je jen můj názor (do této kategorie zařazuji i většinu inženýrů), ale prosím neberte to zle, prostě těm lidem nerozumím, ale neznamená to, že je nerespektuji, nebo nesnáším či pomlouvám (kromě inženýrů a to jen těch, které jsem osobně poznala).
Ale zpět. Z rozhovoru jsem se dozvěděla, že jedna kolegyně měla test hotový za 64 minut a druhá za 87, tedy obě v časovém limitu. No jo, učitelky, řeknete si, ale byly to přesně ty ženy, které na test připravovaly své studenty, předávaly jim veškeré znalosti a podle vyjádření CERMATu byly testové úlohy přesně podle katalogových požadavků, takže by je studenti rozhodně zvládnout měli. Z čehož tedy vyplývá, že se někdo snaží nesmyslně bouřit naše mediální vody s tím, že byl test obtížný, neřešitelný, že by ho zvládl na jedničku jen Bůh atd. (čerpala jsem z článku na idnes.cz). Takže co se tu děje? Co se v tomhle případě nelíbí? Krásné (jak se vyjádřila kolegyně) matematické příklady, které mají prověřit, zda je student cvičená opice, která se vše naučila, nebo jestli dokáže přemýšlet? Nebo tady jde o snahu získat lepší hodnocení školy za účelem vlastní prezentace? Ano, studenti si stěžovali a já s nimi soucítím (většinou), ale na druhou stranu... Kolik je situací, kdy si studenti na něco nestěžují? Pokud se třeba na škole zúčastní 1 student těžší státní maturity a zvládne ji s plným počtem bodů, jakou úspěšnost v dané státní maturitě má pak škola? A pokud se zúčastní 3 studenti a ani jeden nemá plný počet bodů a jeden to dokonce neudělá, jaký bude postup školy, když v minulém roce měla např. nejlepší hodnocení v republice a letos na tom je tak bídně? Co když žáček přinese ze školy pětku, protože neodevzdal úkol a doma rodičům řekne, že ho nepochopil? Co udělají rodiče? Jsou to otázky k zamyšlení. První část si přeberte, jak chcete a k té druhé vám řeknu, že matka nebude zkoumat, zda se její miláček za celý týden byl vůbec zeptat vyučujícího nebo se alespoň ptal spolužáků, kdepak. Vylítne na vyučujícího, který jen kouká a nechápe. Protože ten samý žáček mu při udělování pětky pokrčil rameny. A teď mi ještě řekněte, co vyroste z generace, které všechno vyřvali rodiče. Co bude s žáky a studenty, kteří si myslí, že se vše vyřeší stížností, peticí, "bububu" ze strany rodičů či médií? Co budou dělat v práci, když je šéf pošle do háje, protože nic nevymyslí sami? Stali jste se někdy na vysoké svědky toho, že rodiče přišli nadávat na studijní, protože jejich dvacetiletou dceru nezapsali do dalšího semestru, protože měla stejné šance a možnosti jako ostatní. Propadla bych se hanbou. Ještě chci upozornit, že nemluvím o těch vzácných vyjímkách (ano, je jich opravdu malilinkato), kterým se děje opravdové (objektivní) bezpráví. Nebo případech, kdy je učitel opravdu magor (těch je již o něco víc, ale umetáním cestičky se to prostě řešit nedá). A opět se omlouvám, že jsem samým rozzuřením odbočila.
Teď k druhé části stížností. Na test bylo málo času a to je to, s čím všichni souhlasí. Úlohy byly časově náročnější, než se čekalo (a pročpak asi studenti nemyslí?) Takže CERMAT přistoupil k tzv. harmonizaci. Nevíte co to je? Však já vám to vysvětlím. To je totiž věc, která se děje často a někdy i bez vědomí učitele (např. z pozice ředitele či třídního a tak). Takže si představte, že jste učitel. Rozdali jste testy, ale nedopadly podle očekávání. Místo průměru 2 máte průměr 4 a to je špatné, protože by se rodiče mohli zlobit, klesl by vám průměr z předmětu a ředitel by udělal "bububu" atp. Takže vezmete stupnici, podle které jste známkovali, a snížte počet bodů na každou známku (např. za 1 bod už dáte známku 4, za 3 body trojku atd., takže se dostanete za 7 bodů z původních 20 na známku 1). A teď znovu přiřaďte známky k bodům a máte rázem průměr např. 2. Hezké, že. Co by mě jako vyčůránka napadlo? Hele lidi, příště když tu písemku zase všichni napíšeme blbě, tak se nic nebude dít! A teď se každý, kdo tohle čtete, prosím, zamyslete: CO BUDE S TĚMITO LIDMI? A pozor, to teď nemluvím o maturitách. Tam se prostě ustoupilo lidem z prestižního soukromého gymnázia, kteří před sebou mají slibnou budoucnost na zahraničních školách, a samozřejmě všudypřítomnému strašáku a samozvanému hlídači našich práv - médiím.
A k čemu vlastně vztahuji nadpis? K tomu, že nikdo se nezeptal a asi ani nezeptá, co si o maturitních testech myslí učitelé matematiky, z hlediska vhodnosti výběru. Mě osobně by zajímal názor více lidí, než jen dvou ředitelů, kterým by v případě původních výsledků klesla "prestiž," a jedné či dvou učitelek, které s nimi souhlasí. Chtějí média, abychom startovali proti někomu či něčemu a byli rozezlení? Tak není nic jednoduššího, než dát pouze souhlasné příspěvky, které neodporují jejich snahám.
Jsem odpůrcem státních maturit ve formě, ve které v současné době probíhají. Na druhou stranu mi přijde stav naší společnosti jako perfektní ukázka Kocourkova, a nejsem sama, který ovšem nikdo nechce řešit, protože by byl semlet davem, který jen kýve a mozku nechává dál dovolenou.
Na koneč článku se omluvám za některé nepřesné formulace. Za kladné i záporné příspěvky budu ráda. Maturantům jsem celou dobu držela pěsti a doufala, že to zvládnou (tedy těm u nás, s jinými kontakt nemám) a mladým lidem vždy přeji úspěch do dalšího života, ale budou to mít takové, jaké si to udělají, nebo jaké jim to uděláme my?

Když dva dělají totéž, není to vždy totéž

13. května 2012 v 10:00 | Eruvië |  Movies
Ano, viděla jsem další film, o který bych se chtěla podělit. Pokud máte radši něco na přemýšlení, něco, z čeho budete mít dobrý pocit, nebo něco, co vám dá víc, než obyčejný film, tak na tuhle rychlovku pěkně rychle zapomeňte, protože Tohle je válka! Hodnocení na ČSFD 68% asi mluví samo za sebe.

Film: Tohle je válka!
Režie: McG
Hrají: Ch. Pine, R. Witherspoon, T. Hardy, W. Christie, T. Sweiger a další

This Means War (oficiální video)

Film začíná jako celkem zajímavý akčňák. Tuck a FDR jsou tajnými agenty CIA. Co se však stane, když se oba zakoukají do stejné ženy? A zvláště, když je touto femme fatale Lauren v podání Reese Witherspoon? Film se pak slibně vyvine do superšpiónského souboje, kdy se oba agenti snaží získat si přízeň a lásku této ženy.
Celkově se mi film líbil, pěkně běžel, jako na drátkách, žádný zádrhel, od srdce jsem se nasmála, ale jak jsem již psala v úvodu: nic mi nedal, nemusela jsem nad ním přemýšlet a zanedlouho na něj v záplavě tvorby dnešní kinematografie určitě zapomenu. Toužíte-li však vypnout mozek a užít si trošku zábavy, mohl by vás zajímat. Kdo z těhle dvou sympaťáků nakonec zvítězí? Nechte se překvapit Úžasný

S jídlem roste chuť?

7. května 2012 v 15:33 | Eruvië |  News
Tak jo, rozhodla jsem se připsat malou větičku na začátek. Tenhle článek jsem sice přiřadila k tématu týdne a vyskakuje jako první, ale pokud máte zájem si přečíst něco z mé tvorby a neposlouchat moje nářky nad nespravedlností světa, přetěte si některé z mých příběhů (povídek) nebo článek Bylo nebylo... Tenhle fakt nepatří mezi ty, které považuji za nejlepší. Moc díky Úžasný


Dnes jsem si přečetla spoustu článků o tom, co je originalita a ještě jich spoustu přečtu. Ve většině z nich se psalo, že každý z nás je originál a nemá smysl se snažit někoho napodobovat a kopírovat, s čímž souhlasím. O to ironičtější mi přijde, že podle rozhodnutí jediného člověka není můj blog originální (s tvrzením, že není ničím zajímavý nebudu polemizovat, jde pouze o subjektivní pocit tohoto člověka a každého zaujme něco jiného). Zde si dovolím citovat část z Autorského klubu: "Autorský klub je společenství blogerů, kteří tvoří vlastní obsah. Něco navíc pro originály a samorosty." Konec citátu.
Řídíce touto větou a svou naivitou jsem se před rokem přihlásila. Řekla jsem si, že pokud budu psát jen vlastní články, dělat vlastní grafiku, tak budu originální a mohla bych se tam dostat. Hlavní důraz jsem přitom kladla na své povídky, které mi přišly dobré a originální (ačkoliv ne úplně všechny). Během roku se však změnilo vedení a moje žádost byla zamítnuta. Člověk, který má v rukou jistou dávku moci v podstatě sám rozhoduje, co je tak dobré, aby se to dostalo mezi elitu.
Uznávám, že nedosahuji kvalit jako jiní blogeři, nicméně tento přístu a k tomu tvrzení, že pan "soudce" (cituji) nenašel na něm nic, co by ho přesvědčilo, že patří mezi elitní blogy, mi bouří krev v žilách. Elita... To slovo samo o sobě nevěstí nic dobrého. Elita byla vždy povýšenecká skupina, která se na ostatní dívala zkrze prsty, protože elita je přece lepší. Tohle opravdu zavání a hodně.
Dost už o mně. Jeden článek o originalitě jsem již napsala a dost již o mně a mém malém problému.

Originální znamená podle mě být svůj. Být něčím jiný a tudíž i zajímavý pro lidi, které zrovna k té dané oblasti tíhnou. Že se vaše originalita někomu nelíbí? Že nejste zajímaví? Na to se vykašlete. Důležité je opravdu to, abyste byli sví a cítili se v tom dobře a to je cíl. Nevěste hlavu, existují lidé, kteří vaši originalitu ocení a jen ti jsou důležití Usmívající se
 

Kategorie na blogu?

4. května 2012 v 9:32 | Eruvië |  News
Právě jsem si přečetla novinky na Blog.cz. Je fajn, že zavedli kategorie, pro lepší orientaci návštěvníků, ale co když si z přednastavených 13 kategorií nemůžu dost dobře vybrat? Původním úmyslem bylo vytvořit blog jen s mými povídkami, později jsem se ho rozhodla rozšířit i o básně. Uběhly skoro dva roky a na blogu jsou další rubriky o věcech, které mě zajímají nebo jsou mi blízké jako třeba filmy, moje fotografie a nově bych chtěla psát i o knížkách, které jsem četla. Co s tím? Nenapadlo mě nic jiného, než vytvořit anketu, ať rozhodnou ti, kteří tento blog navštíví.

Jinak k novinkám, včera proběhl další den státních maturit a mně to připadá jako neustále větší fraška za nehoráznou částku z peněz daňových poplatníků. Studenti se neubránili smíchu při některých částech poslechu (st. maturita z cizího jazyka) a testy základní úrovně odevzdávali už po 23 minutách a odcházeli. Jazyk jsem se učila už před nějakým časem, nikdy jsem z něj nematurovala a v podstatě to, co umím, je odposlouchané z filmů a seriálů, nicméně maturitu bych zvládla i já (a to nemám podle mezinárodních standardů ani na úroveň Intermediate) a to je co říct. Jak se pak mají oddělit chytří studenti od méně chytrých a srovnat školy? K čemu je státní maturita, když základní úroveň zvládne téměř každý (alespoň u nás na škole) a vysoké školy nenutí studenty aby si vybrali vyšší úroveň? Ano, jsem vzteklá, hodně vzteklá. Chtěla bych, aby školství produkovalo jedince, kteří se nejen nabiflují, ale své znalosti dokáží použít v praxi, kteří nejdou na střední školu, aby nemuseli pracovat rukama, a především, aby si nemysleli, že svět je tu jen pro ně a vše jim spadne do klína jako ta "úžasná" státní maturita.

A teď něco příjemného: Bude víkend, hurá Úžasný

V těhle rukách bych se rozhodně nebála

4. května 2012 v 8:47 | Eruvië |  Movies
Co se stane, když jste ze severu a chcete vidět film ve 3D v původním znění? Jste slušně řečeno v háji a musíte hledat kompromis, pokud nechcete do kina v Praze. Zvolila jsem tedy kompromis a nemohla se pokochat hezky tvarovaným pozadím Scarlett Johansson ve 3D, ale i tak jsem alespoň vzdychala nad pěknými muži Úžasný

Film: The Avengers
Režije: Joss Whedon
Hrají: R. Downey Jr., J. Renner, S. Johansson, Ch. Evans, S. L. Jackson, Ch. Hemsworth, M. Ruffalo, C. Gregg, P. Bettany, G. Paltrow, S. Skarsgard a další

The Avengers (oficiální video)

Tak se konečně sešli v celovečerním hraném filmu. Sebestředný Tony Stark, který asi nebude až takový sobec, nepřekonatelný a neuvěřitelný rváč Hulk alias Bruce Banner (nebo je to naopak? Usmívající se), úžasný polobůh Thor, záhadná Black Widow, lukostřelec Hawkey, který nikdy nemine cíl a naprosto dokonalý Captain America. Film má spád a od začátku do konce vás nenechá v klidu, průpovídky jednotlivých postav rozesmály celé kino a celkově bych filmu dala 5 hvězdiček. Domnívám se, že tahle akční bomba za vše vděčí nejen hlavním hrdinům, kteří nepřehrávají a působí naprosto realisticky, ale také režisérovi Whedonovi (mj. režíroval jeden z mých nejoblíbenějších seriálů Buffy a zřejmě pro nás chystá ještě nářez v podobě Angel: Return).
Avengers bojují proti proradnému Lokimu (bratr Thora - adopted Smějící se - viz. film) a hrozbě, která přichází z vesmíru. Víc z děje opravdu prozrazovat nebudu, protože tohle stojí za to, abyste se zvedli od počítačů a zašli si do kina. Přeji příjemnou podívanou.
A co bude dál? Hmmm, třeba MIB3 nebo nějaký z připravovaných animáků? Uvidíme, každopádně tohle léto a podzim i zima (v podobě vánočního dárku jménem Hobit) je plná zajímavých a přitažlivých filmů.

Pouta se tvoří všude

3. května 2012 v 13:35 | Eruvië |  Movies
Kamarádka hodnotí filmy na ČSFD, což znamená, že chodí neustále do kina a často se dívá na filmy. Na Facebook vložila odkaz na film, který se jí moc líbil, tak jsem si řekla, že se na něj také podívám. Přečetla jsem si popis děje a očekávala jakousi vlažnou komedii, která spíše bude poukazovat na sociální rozdíly a nerovnosti v dnešní Francii. Opak byl však pravdou, u některých scén jsem doslova brečela smíchy a jindy nechápala, jak na takovou věc může někdo přijít.

Film: Intouchables (Nedotknutelní)
Režie: Olivier Nakache, Eric Toledano
Hrají: Francois Cluzet, Omar Sy, Anne Le Ny, Clotilde Mollet a další

Nedotknutelní (oficiální video)

Film byl inspirován skutečným příběhem. Námět není sám o sobě příliš vtipný: bohatý (až nechutně) Phillipe je od krku dolů ochrnutý a upoutaný na invalidní vozík. Driss je, nejspíš, typickým obyvatelem pařížského předměstí, je téměř bez peněz, právě ho pustili z vězení a pobírá dávky na úřadě. Co se stane, když se tihle dva muži jednoho dne setkají? Naprostá srážka dvou absolutně odlišných charakterů a potažmo i kultur. Driss potřeboval potvrzení na úřad, že hledá práci a Philippe si ho vybral jako svého ošetřovatele. Co na tom, že nemá zkušenosti a oproti ostatním uchazečům je naprosto nemožný? Přináší s sebou chaos a život, který se sice Philippeho okolí nelíbí, ale jemu evidentně prospívá. Film ani jednou nezakulhal, končí otevřeně, ale přesto dobře. Hlavní hrdinové se doplňují a jedna vtipná situace střídá druhou. Víc z děje prozrazovat opravdu nebudu, protože tohle stojí za shlédnutí Úžasný

Co to zase je?

3. května 2012 v 7:38 | Eruvië |  Books
Tak si nechávám svůj blog docela rozrůstat, protože se objeví vždy něco nového, co mě zaujme a co se chci podělit. Narazila jsem na zajímavý článek a řekla si, proč vlastně ne? Jsem zasloužilý bibliofil, knížky mám všude po bytě, neustále škemrám o nové a neustále si stěžuji, že nemám co číst (dokonce častěji, než že nemám co na sebe) Smějící se Takže tohle je důvodem ke vzniku nové rubriky: seznámit mé věrné čtenáře (jednoho) s tím, co jsem všechno četla a jestli stojí za to si je také přečíst.
Momentálně mám rozečtený fiktivní Tajný deník čínské císařovny od nizozemského spisovatele a novináře Johana Fabricia, takže uvidíme, jak budu zvládat další rubriku. Čtení mi jde hodně rychle, donutit se napsat článek bude horší.
Všechny informace o knihách a obrázky jejich přebalů budu stahovat ze stránek nakladatelů (pokud budou k dispozici), takže v žádném případě nejsou moje vlastní a originální obrázky Úžasný

Graduation & Co.

2. května 2012 v 16:15 | Eruvië |  News
Venku je počasí, že by psa nevyhnal a já sedím v práci a nehorázně ze mě leje a není to jen počasím... Na FB jsem to již napsala, ale mému vzteku to nepomohlo, tak to píši ještě sem.
Týden začal doslova božsky. Krásné slunečné pondělí, ještě lepší úterý s majálesem za doprovodu bezva kapel a především sladkých polibků pod rozkvetlými stromy. Ještě v pondělí proběhlo klání ve šťouchu (no jo, byl to billiard a bylo to směšný, protože jsem nedokázala ani trefit bílou kouli) a všechno bylo super a dnes? Ještě není ani polovina týdne a už mám za sebou ten nejkrutější den posledních týdnů a vezmeme to popořadě:
  • Eruvië byla ráno velmi aktivní, aby se blýskla před ostatními a totálně to podělala. Článek na blogu sice trošku vylepšila, ale svým zásahem naprosto kompletně zrušila odkazy na další články a to byl průšvih... Naštěstí má víc štěstí, jak rozumu a našla ty odkazy jinou cestou... Ale stres už započal...
  • Pak přišlo zadávání státních maturit. Ani byste nevěřili, jak je to náročný a stresující, aby všechna dokumentace byla ve správných obálkách, všechno správně vyplněné a správná políčka zaškrtnutá... ani nebudu vypočítávat, kolik firem se na tomhle mohlo nažrat, zvlášť v Čechách, kde si každý hrabe pouze pod sebe a hraje "malá domů" Zamračený
  • Aby toho nebylo málo, šla jsem si pro nový platový výměr, abych zjistila, že v televizi nelhali... Opravdu jsme šli s platem dolů, načež mě napadlo, že když tedy patřím mezi ty líný český učitele, tak zítra nepůjdu na sedmou do práce, vykašlu se na ten kroužek, který dělám zadarmo a pospím si alespoň do sedmi... A víte co? Neudělám to, protože ty děti nemůžou za to, jací ignoranti a burani řídí tuhle zem.
  • Poté pokračoval státní tyjátr a já se zhrozila ještě víc. Tušili jste, že si studenti mají vybrat téma a přitom tento výběr nemají kam napsat? To si hodnotitel hrát na dektektiva a zjišťovat, co si vlastně maturant vybral? Netušili, že a já také ne, takže jsme to tam zkoumali, čas ubíhal a my z toho bylí spíš zmatenější a zmatenější, navíc v tom vedru... Jakékoliv soustředění či práce byla opravdu téměř nemožná...
  • V následující dvouhodinovce pak byla jakákoli výuka téměř nemožná... V učebně se nehlo ani smítko prachu, vzduch byl odporně vydýchaný a ani otevřená okna nepomáhala. Studenti seděli či leželi na lavicích a v obličejích jim byla vidět jistá odevdanost osudu a naprostý flegmatismus. "Království za klimošku!" Vykřikl student z posledních dehydrovaných sil a padl k zemi. "Neměl spíš říct za vodu?" Podivil se jeho spolužák, aniž by se na lavici jakkoliv pohnul... Tak takhle špatně ještě situace nevypadala, nicméně atmosféra se tomu blížila, neboť situace v českém školství je naprosto alarmující, ale což, radši nacpeme peníze do věcí, které většině populace nic dobrého nepřinesou (záměrně zobecňuji, neboť si každý určitě najde to, co pálí zrovna jeho).

Večer je přede mnou a kdyby nebylo to vedro venku, zašla bych asi pro limetky a udělala si Mojito, což vlastně není tak špatnej nápad, hurá do krámu...