Běžná praxe

4. června 2012 v 13:31 | Eruvië |  News
Popíšu vám takový můj normální den. Kterýkoliv den, kdy se mi nestaně nějaká z níže popsaných maličkostí, nebývá standardní a naopak jej považuju za nenormální.
Obvykle ráno vstávám s budíkem okolo půl sedmé. Může však nastat situace, kdy mi:
a) nezazvoní budík - z toho vyplývá, že nic nestíhám a přijdu do práce jen tak tak rozcuchaná a neupravená. Co tomu předcházelo? Buď jsem hrála hry a totálně vybila mobil, nebo jsem si ho prostě jen nenařídila.
b) vzbudím se dlouho před zazvoněním budíku. Z toho jsem naštvaná, protože jsem si mohla pospat a místo toho bloudím po bytě a nevím, co dělat.
c) budík zvoní, ale já ho vymačkávám tak dlouho, až nastane situace a.
Pokud je dobrá konstalace hvězd, vstanu včas a omlátím si nohy o postel, protože jsem rozespalá. Říkám tomu první ranní modřiny. Následuje záchod, koupelna a kuchyně. V kuchyni si přichystám snídani, kdy nastávají situace přímo životu nebezpečné. V rozespání se mohu pořezat nožem, rozbít hrnečky či sklenice a nebo se opařit horkou vodou. Normální je také to, že otevřu lednici a zjistím, že vlastně není, co si dát na pečivo a není ani mléko, abych si případně zalila cereálie. Pokud se to však nestane, sednu si ke stolu v kuchyni nebo v pracovně a buď si čtu nebo brouzdám na internetu. Občas jsou některé věci tak zajímavé, zastavím se u tohoto bodu a pak opět nestíhám přijít do práce v 7.45. Obvykle se po snídani vracím do koupelny, dodělám si obličej na ksicht (tak ne, namaluju si řasy a píchnu se řasenkou do oka nebo je mascara všude po rukách a obličeji). Nejtěžší na začátku dne pro mě bývá oblékání. Někdy zvládám celý měsíc v kalhotách a tričku, s čímž není problém, ale v letních či zimních měsících musím volit buď něco, v čem mi nebude vedro nebo zima. Stává se, že se tak třikrát až čtyřikrát převlékám, než jsem spokojená a mohu vyrazit do práce.
V práci se většinou žádné fuckupy nestávají, pokud mi neodejde počítač nebo nezhebne nějaký z počítačů, které mám pod palcem. Problém je, když chtějí kolegové pomáhat a já nestíhám to, co bych měla. V práci ale také přicházejí pracovní modřiny či jiné úrazy. Buď se omlátím o stoly nebo o něco jiného. Vůbec byste nevěřili, jak může být nebezpečný takový zásobník na toaletní papír. Mám z něj na ruce pěknou jizvu. Odřela jsem se o něj před několika měsíci a minulý týden jsem přišla na to, jak se to stalo. Vrtalo mi hlavou, jaktože mám odřený kloub na pravé ruce, když je zásobník vlevo. Už to vím, nesmím se k němu otáčet zády.
Cestou domů z práce se maximálně setkávám s auty, když přecházím silnici a můj mozek se toulá ve svém vlastním světě a nevnímá okolí. Zatím mě však nikdo nepřejel, jen na mě rozezlení řidiči troubili nebo kroutili nevěřícně hlavou.
Doma pak vnikají další nebezpečné situace při vaření, sexu nebo sezení u počítače. Obzvlášť když u něj sedím pár hodin a už vážně nevím, kam s nohama. No před spánkem večerní modřiny, protože ta postel je prostě na tu malou ložnici moc velká. Mimochodem čekám, kdy se položí, protože nějak nevydržely podpůrné nožičky.
A kam tím mířím? Jsem tak neuvěřitelně šikovná, že mě minule doktor zpovídal, jestli nejsem obětí nějakého toho domácího násilí :-D a každý můj normální den je plný příhod a setkání s nebezpečnými předměty denní potřeby. Když se to pak sejde, je ráno lepší nevstávat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tina Tina | Web | 4. června 2012 v 13:42 | Reagovat

situáciu C poznám dosť dôverne :-D

2 Radičik Radičik | E-mail | Web | 4. června 2012 v 21:47 | Reagovat

Zajímavě zpracované, pobavil jsem se. Ale nic si z toho nedělej, myslím, že jsme všichni stejní nešikové. Akorát to nedokážem tak hezky sepsat. :-)

3 Robka Robka | Web | 4. června 2012 v 22:12 | Reagovat

Buď ráda, že máš modřiny jen na nohách, já se občas třísknu poránu hlavou do dveří:-) Pak vypadám opravdu jako by mě někdo zmlátil.

4 Eruvië Eruvië | Web | 5. června 2012 v 6:17 | Reagovat

[3]: Jo, hlava... Skříňky v kuchyni mají tu správnou výšku a když vystupuju z auta, tak se taky třísknu občas :D

5 Karel DC Karel DC | E-mail | Web | 6. června 2012 v 22:46 | Reagovat

Já pokud vstanu dřív než budík, tak to jdu ještě dospat, což je největší chyba, protože až pak skutečně zvoní, vstávám strašně rozespalý. Mrkní v tom tvém textu na slovo "řasy" určitě už budeš vědět, co si s tím počínat :))

6 Eruvië Eruvië | Web | 7. června 2012 v 6:12 | Reagovat

[5]: Děkuji, vůbec jsem si té hrubky nevšimla :-(

7 kirma-lee kirma-lee | Web | 8. června 2012 v 17:43 | Reagovat

To je právě to, čemu já říkám: Den blbec. Ono tolik situací se mě může stát třeba jen za jeden den (ano, to jsem ještě šikovnější), ovšem samozřejmě je toho míň. Připočítává se mi do toho písemkovací nervozita ve školách a totálně nevrlí učitelé, kteří mi dokážou zkazit náladu na celý den. No a co mi pak zbývá-jen jediné-říct, že takový je holt život.

8 Eruvië Eruvië | Web | 8. června 2012 v 17:53 | Reagovat

[7]: Já už to za den blbec nepovažuji, pro mě je to prostě normální :-D Jinak předpísemková nervozita... to je peklo, to se toho sejde ještě mnohem víc :-)

9 Kosma Kosma | Web | 27. června 2012 v 23:00 | Reagovat

Je mi to dost povědomé! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama