Minulý týden proběhl ve znamení zmatků a naštvání. Bráška měl narozeniny, tak jsme jeli v úterý k rodičům. Aby to bylo pikantnější, vymyslela si mamka se strejdou, že mi do nedalekého města přivezou prarodiče a já je vezmu domů, protože děda má problémy s klouby, "tak aby nemuseli jezdit autobusem." No proč ne. Mám malé čtyřmístné třídveřové auto, které žere jak otesánek. Vstávala jsem v úterý v šest, abych před osmou byla v onom městě. Sraz byl v 7.45 u MC'Donalds. Už v 7.30 mi vyzváněl telefon (obsah sdělení ve smyslu kde jsem?!). V 7.35 jsem byla před výše zmíněným fast foodem, ale po autě s příbuznými ani stopy. On je totiž problém se den před srazem mrknout, kde vlastně se máme sejít a případnou adresu si zadat do navigace, když máte přístup na net, bourák za dva melouny a musíte být nutně v 9.30 o 50 kiláků dál :-/ Naštěstí v 7.55 už byli prarodiče naloženi. Vysvětlila jsem jim plán: jet bratrovi pro dort, naložit přítele a kocoura i s jeho věcmi a vyrazit do 120km vzdáleného města.
Bylo vedro a já nemám klimatizaci, byla jsem nevyspalá a auto chtělo žrát pardon papat. Do města, kde jsem nechávala dělat dort (15 km od mého bydliště) jsem jela zadem. Takže jsem dostala vynadáno, jakou cestou to jedu. Jela jsem přímou cestou, abych to neobjížděla, takže jsem z 15 km měla 10. Ale byl to problém. Další problém byl, že jsem to nechávala dělat takhle daleko. No řekněte sami, když víte, že někde dělají extra dobré dorty, ale máte to tam 20 minut cesty autem, necháte pro někoho, koho máte rádi, udělat dort lepší a dál neho horší a dražší blíž? ;-) Přijeli jsme ke mně domů, babička si samozřejmě musela prohlédnout tu hrůzu, ve které žijeme. Bohužel nejsem bratranec ani jeho otec, abych si pořizovala dům za několik milionů vybavený drahým nábytkem a vybavením. Prostě normální panelákový byt, ovšem ne dostatečně hezký pro babičku. Problém nastal, když jsem nedokázala dostatečně rychle sbalit kocoura. Nicméně před desátou jsme vyráželi na cestu. Malé auto bez klimatizace, venku vedro a dusno, v autě 4 lidi, kocour, bedýnka pro kocoura, tašky mých prarodičů (měli jich hodně) a to všechno jsem musela nacpat do auta. Horor. Cesta trvala necelé 2 hodiny.
Odpoledne jsem se pak při bratrově oslavě dozvěděla, jaká to byla příšerná cesta, že z těch otevřených oken dědu bolí oči a že vlastně mohli jet autobusem. Ano, zaplatili mi benzín, ale vděk? Já musím být hodná, poslušná, vděčná za všechno a oni? Nic. Samozřejmě jsem babičku naštvala, když jsem jí odsekla (navážela se do mamky zase) a rodiná hádka má pěkně našlápnuto. Ten den jsem také zjistila, že jsem někde ztratila svou elektronickou cigaretu, což mě zasáhlo velice hluboko, i sny jsem o ní měla, jak se ke mně vrací.
Ve středu jsme se účastnili prezentace vysavače Vorwerk. Fakt něco úžasného, ale... my nemáme koberce :-D Což paní vykolejilo. Ve čtvrtek ráno jsem se rozhodla a objednala si čtečku s tím, že po šesté hodině si ji můžeme vyzvednout v nedalekém městě. Hurá! Bráškovi jsem slíbila, že ho vezmeme do Mekáče a koupím mu Happy Meal kvůli hračce z Doby ledové. Kromě toho, že jsem celý den prospala se akce povedla. Cestou zpátky mě něco poštípalo a myslela jsem, že se z toho po.... Prý tam bylo žihadlo, ale nakonec jsme usoudili, že to musela být vosa. Po osmé večer jsme se rozhodli jet domů (opět dvě hodiny cesty). Jaké bylo mé nadšení, když jsem pak v autě objevila, že moje ztracená e-cigareta není až tak ztracená, ale spíš pěkně zašantročená.
Přitel ještě cestou stavěl a fotil západ slunce (byla hnusně a odporně zima). Následující 3 dny jsem si pak hrála na ošetřovatelku a do pondělí večer byla statečná a zdravá. Z pondělka na úterý horečky, což bylo hodně špatné, protože obvykle naměřím tělesnou teplotu i při nemocích mezi 36,0 - 36,5. Při 38,2 jsem se snažila zůstat vzhůru (ono ani nešlo spát, protože mi opravdu nebylo dobře) a každou chvíli si měřila teplotu. Normální začala být až kolem páté ráno, kdy jsem konečně usnula. V devět budíček a hurá na registr přepsat auto. Víte, že když měníte trvalé bydliště mezi kraji, musíte vyměnit i značky? Já myslela, že dneska už to neplatí a ono to platí :-/ Takže místo jednoduchého přepisu dvou informací musím měnit ještě další věci, což mě fakt nebaví. Od úterka ležím, potím se a čtu. Přečetla jsem šest dílů Pravé krve a nehorázně se nudím, pokud zrovna nespím.
Teryii | 
Ale ja som Teryii 
Keď už, tak správne 
sherylinlee | 
Pekné zážitky teda
Poznám komentáre mojich starých rodičov, lezie mi to na nervy a niekedy je tiež z toho poriadna hádka 
Dúfam, že sa čoskoro pustíš do môjho príbehu 
Keď sa tak nudíš 
Ale nenútim ťa 
Pokiaľ sa ti nechce, nečítaj 
Potom mi nebudeš vedieť podať objektívny názor, pretože si buď nevnímala alebo neviem čo 
Nezávidím ti.. Ale niekedy je to aj u nás na nevydržanie
Ale tak, zvykla som si..
No a s tým autom, to je teda námaha to tam všetko napchať
A gratulujem k nájdeniu cigarety
Tak držím palce, nech sa cítiš lepšie a nech sa ti dobre číta
Tak ďakujem
A pekný víkend
Teryii