První červencový

8. července 2012 v 8:59 | Eruvië |  News
Jak jsem se tak dívala, zjistila jsem, že jsem tenhle měsíc nepřidala ani jeden jediný článek. V pondělí jsem přidala hodnocení TT a od té doby nic. Vezmu tak nějak popořádku. Poslední článek byl přidán někdy minulý týden (byl ještě červen). Celý týden jsem měla vzhůru nohama, protože jsem dodělávala poslední věci na big celebration, které jsem se stejně neúčastnila a navíc po mně každou chvíli někdo něco chtěl. Byly to maličkosti, ale takové maličkosti, co zaberou strašně moc času. Plus navíc měli v pátek přijet na návštěvu jedni rodiče a v sobotu pak druzí, takže jak jsem psala: "udělat z bytu útulné hnízdečko." Jo, zvládla jsem to, uklidit, utřít, trošinku přestěhovat a tak. Vydrželo to do neděle a nyní je tady zase přehledný, útulný a skvělý chaos. Navíc kocourovi je fakt jedno, jestli jsem zrovna uklidila nebo ne, prostě roztahá písek všude a pokud možno i oblečení a tak (asi bych si ho měla uklízet a ne dávat na různá odkládací místa).
Problém však nastal v pátek. Kdy jsem se spolu s dalšími dvěma kolegy ostentativně neúčastnila oslavy v práci. Chtěla jsem s nimi jít na kafíčko, ale co čert nechtěl, na mobilu jsem měla zmeškané hovory a zprávu, že se ztratil kocour. Když jsem totiž ráno před osmou odcházela z práce, podařilo se našemu malému cestovateli Oliverovi proklouznout na chodbu. Poté asi hodinu lítal po paneláku, dokud ho nějaká dobrá duše nepustila ven na vzduch. Já tedy nevím, ale potkat v paneláku na chodbě koťátko, tak si řeknu, že asi něčí je a nechám ho buď uvnitř, nebo ho vezmu k sobě a dám někam lístek, že je u mě. Zhruba ve 12 hodin (po půl hodině hledání) mi domovnice sdělila onu radostnou novinu, že kotě někdo pustil ven, což mě rozbrečelo, protože jsem si nedokázala představit, jak ho najdu. Naštěstí je buď Oliverek línej nebo bojácnej, ale každopádně se na výše zmíněné hodiny usadil za barákem, kde mňoukal a já ho tam našla. Příhoda měla dobrý konec a výrazně zvýšila kocourkovu mazlivost (do neděle). Nyní se ale opět rve a snaží se utéct z bytu.
Návštěva jedněch rodičů proběhla v pořádku a druhá taktéž, ačkoliv ne podle plánu. Odjeli neplánovaně cca o den dřív. Nejvíc to asi mrzelo bratra, který brečel, že si nemůže hrát s kotětem (ano, co se sestrou, když má zvířátko). Nejsem si úplně jistá, zda jsem to psala, ale od středy mě bolela záda. V sobotu odpoledne se bolest rozšířila a dosáhla takové intenzity, že jsem začala pochybovat, že je to opravdu zády, jeli jsme na pohotovost. Zajímavé je, že na pohotovosti zpravidla končím první či druhý týden v červenci, jednou za rok. Byl tam příjemný pan doktor a nepříjemné sestřičky. Po vyšetření mi sdělil, že zůstanu v nemocnici na pozorování, protože to mohou být játra nebo ledviny. Ubránila jsem se, naštěstí, naše nemocnice nemá příliš dobrou pověst. Nicméně jsem dostala nitrožilně vodu na zavodnění. Fujtajbl. Vím, že jsem hysterka a netajím se tím, ale tohle nemělo obdoby. Když mi brali krev, bylo to nepříjemné, protože je prostě moje, ale když mi do žíly zavedli tu věc... No prostě viděla jsem v té hadičce bublinky a začala hystericky brečet (až když jsem zůstala sama), že umřu. Naštěstí existují mobily a přítel rychle reagoval příchodem a uklidňujícím držením za ruku. Opovržlivých pohledů sestřiček jsem si nevšímala, protože tam ty bublinky byly a já nechtěla umírat o samotě. Pak mě vypakovali z místnosti (protože měli nával) do čekárny s uzavřenou trubičkou, do které pomalu vytékala má drahocená krev. Fakt hodně nepříjemné, ale museli jsme čekat na výsledky. Záda i břicho nebolely a testy byly v pořádku. Musím uznat a smeknout před zručností sestřičky, po jejímž zásahu jsem měla na ruce jen maličkatou červenou tečku. A jak vidíte, je to víc než týden a píšu, takže bublinky to nebyly. Když mi sestřička sundavala "tu věc," všimla jsem si, že zespodu na hadičkách mají nějaký bordel, co z určitého úhlu pohledu opravdu vypadá jako bublinky. To mi nemohla ukázat rovnou? Smějící se V neděli jsem pak byla "strááááášně nemocná" :-D a nechala se obskakovat.
To byly tedy nejveselejší historky minulého týdne. Protože už teď bude článek extra dlouhý, nechám si události tohoto týdne do článku dalšího.

Tohle se na sídlišti asi nedělo, ale Simon's Cat je krásný prototyp "normální" kočky :-D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | Web | 8. července 2012 v 15:07 | Reagovat

Chudinka Oliverek, musel být pěkně vystrašený. Ale bacha na to, aby ti teď neutíkal pravidelně. Když bydlíš na sídlišti, tak je to o strach.
Taky nepochopím, proč ho někdo nevzal k sobě. Kdybych tam bydlela, tak bych ti ho už třeba ani nechtěla vrátit:-) I když, mám jednoho zlobidla dost.
Jinak jehly v žíle - no, tak mám za sebou dost dlouhou zkušenost s odběrem plazmy, takže mě jen tak něco nerozháže. Ale řeknu ti, když jsem poprvé viděla tu věc, co se chtěla narvat do mé tenké žilky, tak jsem chtěla utéct. A následný návrat krvinek, naředěných fýzákem, byl taky chuťka.

2 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 8. července 2012 v 21:54 | Reagovat

Ach, jak veľmi nemám rada tieto reklamy, furt sa mi spustia, keď prídem na nejaký blog.

K Tvojmu komentáru na mojom blogu: Dobre, veď ja môžem komentovať aj staršie články - iba ma to poteší. Takže matury na strednej? Si učiteľka na strednej škole? Už ja ja som teoreticky pracujúca (takže nemám zo seba taký zlý pocit - decko :D), ale na vek sa Ťa radšej nebudem pýtať (príde mi to také netaktné, aj keď priznávam, že som zvedavá). Musíš mať teda vzťah ku deťom, že? :) Vždy si chcela byť učiteľkou?

Určite školské veci nenechám na poslednú chvíľu - nemusíš sa obávať (ale poteší, aká si pozorná :D). Mimochodom aj ja pracujem v škole :) - zatiaľ v bufete. Je to síce na dohodu, ale teším sa, že v takom zapadákove, v akom bývam, vôbec nejakú prácu mám. Z toho si hradím školné a tvárim sa, že nie som rozmaznaná, pretože za všetkým si stojím sama.

3 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 8. července 2012 v 21:59 | Reagovat

Ako vidím aj Ty poznáš ten príbeh, že ak sa Ti do krvi dostane vzduch, tak je po Tebe. Ja by som si to asi vytrhla, takže si bola určite statočnejšia ako ja. Asi by to u mňa prebiehalo tak, žeby som začala kričať, či sú normálni, veď tam mám vzduch a že nechcem byť zavraždená. No uznaj, kto je väčší hysterik, Ty alebo ja? :). Som rada, že Ťa vybrali medzi TT a čo budeš ako robiť? Budeš hodnotiť TT? :) Ak áno, vyberaj poriadne, lebo niekedy len také žvásty vyberú... (môj názor nemusí byť pravdivý :D).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama