Srpen 2012

Černobílý svět

26. srpna 2012 v 11:13 | Eruvië |  Movies
Posledních pár dní je hormonálně napnutých a mě rozbrečí úplně všechno (obvykle je toho méně, než všechno). Černobílý svět mě vzal ale za srdce jinak. Nechtělo se mi brečet, chvílemi jsem se i smála, ale skutečnost, že se něco takhle děsuplného odehrávalo a možná ještě odehrává, mě nechala beze slova.

Film: Černobílý svět
Režie: Tate Taylor
Hrají: E. Stone, V. Davis, O. Spencer, A. Janney, B. D. Howard a další

The Help (oficiální trailer)

Jsou padesátá léta a ve svobodné zemi, jakou jsou USA, existuje mnoho diskriminačních zákonů a ještě mnohem víc nařízení a předsudků. Děj filmu se odehrává na jihu USA, ve státě Mississippi, ve městě Jackson. Hlavní hybnou silou jsou v tomto městě ženy, vládkyně svých velkých domů, které nechodí do práce, starají se o dobročinnost (vybírají peníze na africké děti), rodí děti jako kočky koťata a vzájemně se podporují a sledují. "Kápem" místních ženušek je jistá Hilly Holbrooková, jíž se musíte líbit, abyste mohly (ano ženy, pro muže jsou jiná měřítka) patřit mezi místní "smetánku." Místní ženy mají každá nejméně jednu služku, která se jim stará o dítě a o domácnost.
Jednou z těchto žen "vyšší společnosti" je mladá Skeeter, která se vrací domů po studiu na vysoké škole. A vrací se právě ve chvíli, kdy se v USA začíná projevovat boj za rovnoprávnost černochů na jedné straně a zvyšující se útlak na straně druhé. Projevem tohoto útlaku je například nová iniciativa Hilly, která bojuje za to, aby v každém domě byl oddělený záchod pro černé, venku. Skeeter je, zdá se, v tomto prostředí bílou vránou, žena, která si hledá práci místo manžela. Díky své práci se začne také bavit s Aibileen, černou pomocnicí v domácnosti Elisabeth. Skeeter přichází s nápadem, že popíše společnost v Jacksonu z pohledu služky. Aibileen s ní nejdříve nechce spolupracovat, ale nakonec v sobě najde odvahu a poví Skeeter příběhy, které zažila během svých let ve službě. Druhou přispívající je Minnie, která pracuje pro již zmíněnou Hilly a jejíž úkolem je mimo jiné starat se o Hillynu matku. Hilly Minnie propustí poté, co použije záchod v domě (a to ho ani nestihne použít), místo aby šla během bouře ven na svůj záchod. Hilly rozhlásí, že je Minnie zlodějka, což má za následek, že Minnie nikde nechtějí přijmout. Postupem času a se zvyšujícím se útlakem paniček, se lámou i další služky a Skeeter dostává svou knihu, jež má úspěch.

Celý film je vyprávěním z pohledu Aibileen. Je hrozivým důkazem toho, jaké dokáží být ženy a to nemyslím momentálně z pohlesu rasového, ale jako manželky, matky a domácí paní. Je vidět, jak se starají jen o sebe a děti a manžely mají jako společenskou nutnost. Ne, že by nechtěly být vdané, to jsou, ale rozhodně zde nejde o romantickou lásku. Skutečnost, že nejsou schopné se o své vlastní dítě postarat, že je pro ně důležitější, co řekne jedna z nich, než vlastní přesvědčení, mě opravdu nechalo němou. Tento film není komedie, ačkoliv se člověk občas zasměje, není to ani žádné šílené drama nebo psychologický thriller, je zpracován s citem a jemně tak, aby zanechal v duši pocit, že to přece jen všechno dobře dopadlo a nebylo to až tak špatné.

Já osobně ho na IMDB hodnotila deseti hvězdičkami, na ČSFD má 87%, takže pokud jste jej ještě neviděli a chcete se zamyslet, doporočuji vám ho.

Proč si vždycky vybírám bílé figurky

14. srpna 2012 v 19:13 | Eruvië |  News
Titulek mého blogu je Colors of Life." Překládám to jako Barvy života. Jako motto jsem si vypůjčila citát Jakuba Hladíka: "Život je jako omalovánky. Je jen na člověku, jaké použije barvy." Takže jsem se rozhodla, že napíšu nejúžasnější článek k tématu týdne a budu ve výběru atd. Můj článek by obsahoval mimo jiné větu: "Jakou barvu má tma? Jako tvoje myšlenky. Je temná a černá." A byla by to nějaká tajemná a temná povídka o životě nebo možná neživotě. Nevím. Nedovedla jsem nápad do konce. Takhle to u mě totiž chodí, napadne mě věta či několik vět a připisuji postupně zbytek.
Jenže tahle moje myšlenka ani nedojde svého konce. Minimálně ne tento týden. Proč? Protože hodnotím TT. A jak se říká, do třetice všeho dobrého i zlého, doufám, že mi neujedou nervy. Protože je teprve úterý a moje myšlenky jsou opravdu temné a černé jako tma, když vás zavřou do hluboké díry a vy nevidíte. Doufám, že se to zlepší. Ale já vždycky doufám. Proto si také vždycky vybírám bílé figurky, když hraju šachy. Protože doufám, že snad tentokrát vyhraju (nejsem dobrý taktit) a taky proto, že táhnou první. A ačkoliv jsem zatím nevyhrála ani jednou, neustále doufám, že má bílá královna dá tentokrát šach mat černému králi.
A takhle je to se mnou i v životě. Neustále v něco doufám, i když mám ty nejčernější myšlenky. Černá je sice elegantní, ale já mám ráda barvy veselé, pastelové i syté. Mám ráda rozkvetlé stromy na jaře, jásavé louky v létě a barevné listí na podzim, vše osvícené sluncem na jasně modré obloze. Barevná světla v noci. Všimli jste si, že každý byt svítí jinou barvou? Procházet nočním městem a kochat se různě barevnými okny je pro mě slast. Nemám ráda zimu. Pro mě je bezbarvá a taková nějaká... vyblitá, hovorově řečeno.
V šatníku mám spousty věcí černých, černá zeštíhluje a plnější postava v ní vypadá lépe :-) zrcadlo odpovídá, že ano, nebo je to jen psychický dopad toho, co všude čtu. Auto mám také černé, snad aby na něm nebyla vidět ta špína (vidět je stejně, ale trošičku se na pozadí ztrácí). Ale ne, řeknu pravdu, když jsem se rozhodovala mezi dvěma stejnými auty - černým a žlutým, rozhodla jsem se pro černé, protože mělo otevírací střechu :-D A co byt? Už jsem tady o pár lapáliích s mým bytečkem psala... Je barevný. Černou mám sedačku a koberec. Obojí bylo hodně zlevněné a já to nutně potřebovala. Byla to obrovská chyba :-/ Je tam všechen prach vidět. A protože jsem bordelář, snažím se v bytě mít přírodní barvy, pokud možno ne lesklé povrchy a doplňky co nejveselejší, z čistě praktických důvodů. Jedním z důvodů je již zmíněný prach a druhým je, že ve smutném bytě by mi bylo smutno. Taky mám ráda teplé barvy, jsem zmrzlina, takže v modré studené ložnici bych asi umřela na podchlazení. Chtěla bych růžový obývák doplňený šedou a bílou, ale to neprošlo. Ložnice je podle mého: zelená (přibyla výrazná oranžová deka) s fialovými malůvkami na zdi a hnědou postelí a podlahou a zítra se bude trošku stěhovat, tak jsem zvědavá, jak to dopadne.
Takže černá? Pouze na oblečení a autě, jinak děkuji, ale dám si jinou barvu... Ale černá růže a ještě od Kamila Střihavky... To je úplně jiné kafe ;-)

Zdroj: www.youtube.com