Terorista v bytě

30. září 2012 v 19:26 | Eruvië |  News
Pondělí
Ráno vstávám. Klasické ranní kolečko, koupelna, kuchyně, záchod, koupelna. Je mi příšerně, bolí v krku a nemůžu mluvit. Když vylezu ze sprchy, po celém bytě se line strašný smrad. On sedí na mé židli u počítače a dívá se na mě přivřenýma očima jakoby říkal: "To máš za to!" Seberu se a jdu do práce. Přijdu o několik hodin dříve, protože je mi špatně. Mezi dveřmi na mě nadává, po celém bytě jsou papírky. Je mi to jedno, jdu si lehnout. Vzbudím se děsným kašlem a on je vedle mě na polštáři. Přihmuřuje oči a sleduje mě. Nevím, jestli tuší, že jsem na chlupy alergická, ale zřejmě i kdyby ano, bude to jedno jemu. Udělám si čaj a střídavě upadám do lehkého spánku plného bláznivých snů. Kdykoliv se vzbudím, je tam. Jde z něho chvílemi strach.

Úterý
Krk je lepší, ale dorazila rýma. Příšerný smrad se line už po návratu z kuchyně a taky řev. Nedala jsem mu ještě najíst a nevzala ho do kuchyně. Dneska mám víc času, tak se dávám pomocí čaje a různých cucacích bonbónů dohromady déle. V kuchyni slyším ránu. Váza s květinou je převržená, obsah vázy na zemi. Vyhazuji ho z kuchyně. Řve na mě a chce se rvát. Ani se neobtěžuji utírat podlahu, pod topením to uschne, ne? Po hodině je mi sděleno, že v kuchyni je louže. Jdu tam a pod topením nic není, tak je mi to jedno a vracím se k počítači. Před odchodem do práce mě provází pohled dvou zelených očí po celém bytě. Při tom pohledu mi naskakuje husí kůže. V kuchyni u linky je louže, utírám ji.
Po návratu z práce mě odmítá pustit na mou židli, tak si jdu lehnout. V posteli je dřív než já a jeho pohled říká, abych mu do jeho postele nelezla. Je mi to jedno, vlezu si na druhou půlku. Lehá si mi na břicho tak, abychom si koukali z očí do očí. Mám strach se pohnout.

Středa
Už je mi celkem dobře, ještěže zbývají jen dva pracovní dny. Smrad v bytě cítím hned po probuzení. Jeho nikde nevidím. Škrábe mi na záchod a chce pustit dovnitř. Po příchodu z práce si opět nemám kam sednout. Když ho vyhodím, sedne si vedle mě na zem a zle mě pozoruje. Když neopětuji jeho pohled, začne mi skákat na nohu. Jeden skok a pár krvavých šliců na světe. Pohladit ho nesmím, seká. Jdu do postele a opět si lehá ke mně na polštář. Moje alergie je mu zřejmě evidentně ukradená nebo se mě snaží zabít.

Čtvrtek
Ráno jako každé jiné. Viz výše. Po práci jdu nakoupit, takže se vracím pozdě. Po celém bytě jsou strhané tapety. Nevšímám si jich a dělám, že je mi to absolutně ukradené, stejně jako rozházené boty po celé chodbě. Neustále něco chce a nadává mi, když to nemá, ale nerozumím jeho řeči, takže dělám, že to neslyším a nevšímám si ho. On mě ano. Domáhá se jídla, které vařím, přesvědčování, že mu po tom bude špatně, ho nezajímá. Vzdávám to a nechávám ho vylízat alespoň talíř. Přítelovi nesmím dát ani pusu, žárlí. Je hned u nás, domáhá se pozornosti a leze mezi nás. Tohle mi už vadí. Jakékoliv odstrčení odnesu šlicem na ruce.

Pátek
Budí mě v šest ráno. Přišel ke mně a začal mě kontrolovat, protože nevstávám, jako obvykle. Pochopil, že je něco jinak. Když jsem nevstávala, lehl si také a dělal, že spí. Pravdou ale je, že pozoroval každý můj pohyb. Jakmile si sedám k počítači, sedá si na zem vedle mě, pozoruje mě přivřenýma očima. Musím se s ním rozdělit o rohlík, jinak nedá pokoj. Se smradem dneska počkal, než odejdeme. Po příchodu nás čeká řev a nadávky. V bytě je boží dopuštění. Tapety jsou už i v posteli a po chodbě je rozsypané jídlo. A ten smrad... Pořádám oslavu a mám obavy z jeho chování. Je agresivní a žere vše v dosahu bez ohledu na okřikování. Kupodivu jsem ale jediná nervní já, všichni ostatní jsou v pohodě.

Sobota
Vzbudil mě smrad. Blízký smrad. Moje předpoklady se splnily, dostal průjem. Navíc zřejmě někde zbytky zůstaly, protože jsou cítit z něj a také z přehozu přes postel. Jsem zoufalá. On sedí a kouká na mě přivřenýma očima. Když sundám přehoz, vleze si do peřin. Jde pod vodu. Rve se s námi, škrábe, kouše, řve... Sousedi musí mít radost. Je mi to jedno, ten zašpiněný přehoz mu nedaruji. Nebaví se s námi. Je někde zalezlý. Nevydřželo mu to ovšem dlouho, vztekle nadává a po celé chodbě rozhazuje svoje věci.

Neděle
Budí mě po rozednění. V noci jsem zatáhla žaluzie a on teď nemůže koukat z okna. Je mi to jedno, otočím se a spím dál. On ale otravuje tak dlouho, až vstanu a vytáhnu žaluzie na jednom okně. Dovnitř jde moc světla, nemůžu usnout. On je spokojený. Vstávám. Jde za mnou a pozoruje každý můj krok. Nesmím si už zavírat ani na záchodě. Jeho zbraně jsou vždy připraveny zjednat si pořádek. Dožaduje se části mé snídaně a na to, že by zase mohl mít průjem, vůbec nereaguje. Podlehla jsem, jeho přesvědčovací metody jsou na mě moc. Kam se hnu, jde za mnou, aby mě měl na očích. V posteli si zásadně lehá tak, abych neměla obličej moc daleko. Vyhození z postele nepomáhá, hned je zpátky. Rezignuji a přizpůsobuji se jeho pravidlům. Už je mi vše vážně jedno.

Oliverka máme doma již tři měsíce a kdo by to do toho milého, hezkého, roztomiloučkého koťátka řekl, že z něj bude takový terorista, že? :-) Faktem je, že veškeré situace nebývají až tak vyhrocené, ale tenhle týden tomu dal korunu a to ani nemluvím o tom, jak dokáže vyšilovat, když se s přítelem pohádáme :-)

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 d-meadow d-meadow | Web | 30. září 2012 v 19:40 | Reagovat

Ach. Sobotu ti vůbec nezávidím. Podle střdy soudím, že je nead když ho od někud vyhazuješ a když ho přehlížíš. Hold si myslí e je pánem domu. Ale to u koček není nic překvapivého.

2 Bev Bev | 1. října 2012 v 11:43 | Reagovat

Díky a znovu díky!!! musela jsem se strašně smát.I když tyhle situace znám velmi dobře, přesto vždycky znovu pobaví, když je někdo umí popsat tak dobře jako ty. :-D Není to nic ve zlém, že bych Ti to snad přála, ale myslím, že to víš... Prostě se jen těším z dobrého příběhu :-D

3 valin1 valin1 | Web | 2. října 2012 v 8:15 | Reagovat

Jestli ty mu krapítek nekřivdíš :-D
a nejsi nějaká přecitlivělá :-D
Podle toho andělsky klidného výrazu, co vidím na fotce, nemůže být něčeho takového naprosto schopen.. :-)  :-)

4 Eruvië Eruvië | Web | 2. října 2012 v 8:30 | Reagovat

Děkuji za kladné ohlasy :-D
Valin1: je to trošku přehnané, ale všechno vychází ze skutečných činností a pohledů :-D Vypadá občas jako andílek, ale je to hajzlík, včera jsme ho museli zavřít, protože usoudil, že jedenáctá večer je ideální čas pro řádění na plovoucí podlaze v ložnici :-D

5 valin1 valin1 | Web | 2. října 2012 v 10:15 | Reagovat

Největší hajzlíkové bývají největší miláčkové, to je prostě běh světa, je třeba se s tím smířit :-)  :-)

6 Snížek Snížek | 2. října 2012 v 17:00 | Reagovat

Každý je hold jiný, my máme to samé, akorát v podobě psa. :-)

7 Robka Robka | E-mail | Web | 2. října 2012 v 20:21 | Reagovat

To je dáreček! Kočky jsou prostě svéhlavé a dělají si, co chtějí. Musíš jen doufat, že ho to časem přejde a zklidní se.
Náš kocour byl jako malý taky rarach. Skákal mi zákeřně na záda, když jsem myla nádobí, útočil na mě zpoza rohu, když jsem večer šla na záchod, a jakmile už jsem byla v bezpečí postele, tak mi zásadně startoval na obličej. Oni ti hajzlíci malincí mají spoustu energie a potřebují si ji vybít. A taky vím, že nesnáší špatnou atmosféru, hádky a dusno - to pak nasajou jako houba. A dokážou se pomstít tomu, kdo podle nich za to může. Kocourek tak pravidelně čural mé dceři na boty - jednou si je obula a až v tramvaji zjistila, že ten příšerný puch je z ní.
No ale dneska už je z něj čtrnáctiletý pán a je to zlatíčko. Tak musíš doufat, že za pár let budeš mít doma místo ďáblíka anděla. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama