Listopad 2012

Listopadový

5. listopadu 2012 v 16:27 | Eruvië |  News
První (celý) listopadový týden. V říjnu jsem napsala pouze tři články (fuj fuj fuj!) a momentálně mě jímá hrůza a deprese. Již uběhly dva měsíce od začátku školního roku. Ve škole je nová ředitelka a na atmosféře je to znát. Učitelé se mezi sebou nebaví, vztahy se žáky se ochladily stejně jako počasí a myslím, že se na nulové hodnoty dostaneme dřív, než přijde prosinec. Je obrovskou radostí v takové atmosféře pracovat a něco vytvářet. Mně osobně bylo přiděleno několik nových či staronových povinností, samozřejmě, že ne oficiálně, protože to bych za ně mohla požadovat více peněz, ale poslední týden jsem pracovala na školních PF, které by se mohly před Vánoci rozesílat. V pátek jsem je odeslala a co myslíte, nepřišla odpověď ani reakce ani nic.
Horší to bylo ještě v úterý, kdy jsem se dozvěděla, že nedostanu žádné reference pro výměnu učitelů se zahraničím. Důvodů bylo hodně, některé odůvodněné, že bych to i pochopila, ale jiné naprosto bezdůvodné. Paní ředitelka ve své koncepci, kterou předkládala konkurzní komisi píše: "Hledat další možnosti rozvoje jazykových kompetencí (například výuka některého nejazykového předmětu v cizím jazyce)." Toto je výňatek z části Prostředky k dosažení cílů - 1. Výchovně vzdělávací proces. A dále pak zmiňuje v části Dlouhodobé vize - celoživotní vzdělávání: "Navázat kontakty s českolipskými firmami a organizacemi a hledat možnosti spolupráce v oblasti vzdělávání zaměstnanců v jazykových dovednostech." V podstatě jsem si našla projekt přes nadační fond, kde by proběhla výměna mě za učitele z ciziny. Já bych učila rok tam (získala jazykové dovednosti) a učitel by učil rok zde (vyučoval nejazykový předmět v cizím jazyce). A víte co? Je to nemožné! Impossible! Jen netuším, jestli proto, že jazykové znalosti tohoto člověka jsou na nule (nezvládl by vyplnit reference v AJ) či je to prachsprostá msta či naschvál, protože nejsem ovce. Chtělo se mi brečet, úplně maximálně brečet, protože ač si nefandím, že jsem tak skvělá, že bych se dostala přes gramatické testy, myslím si, že příležitost si to vyzkoušet bych mít mohla, v momentě, kdy byl ve vedení člověk, který uvítá jakoukoliv příležitost pro povznesení zařízení, které řídí. No řekněte, nebyli byste rádi, kdyby vaše dítě mělo možnost opravdové konverzace s rodilým mluvčím? Můj poslední říjnový den byl tedy ve znamení vzteku, bezmoci a vyhoření. Proč něco dělat, když to nikdo neocení? Taková práce mě nebaví.
Další fuckup přišel ke konci týdne. Kolegové potřebují mít jisté zázemí, co se týče ICT a mezi standardní vybavení učitele považuji flashdisk, aby mohl minimálně svou práci přenášet mezi různými počítači. A víte co? Na 5 flashdisků (cca 650 Kč) nejsou peníze! Hlavně, že se můžou dělat jiné věci, například kupovat křeslo (neověřená fáma), ale také si odjet na školní náklady na celý den do krajského města a podobně... Prostě ekonomicky především. Také mě rozesmálo, že žáci, kteří normálně chodí na TV potřebují mít na závody potvrzení, že jsou zdravotně způsobilí. No není to k popukání? :-D Ono opravdu už nezbývá než se smát, protože by jinak člověk musel brečet od rána do večera.
Vtipné je také to, že se nám rozpadají počítače ve škole, záslepky odpadávají, jak zralé ovoce ze stromů (obzvlášť když jim nějaký zvídavý student pomůže) a v počítačích zejí díry. Ne jen malinké, ale velké, kam by každé malé dítě rádo jezdilo s náklaďáčkem jako do garáže. Na nové počítače není a takové díry, zkrz které se můžete rukou dostat k elektřinou nabitým částem počítače, jsou určitě proti všem pravidlům BOZP. A myslíte, že s tím někdo něco udělá? Ne, my si musíme vzít lepící pásku a díry zalepit. Takže na rádoby prestižní škole bude učebna, kde budou počítače opravovány lepící páskou. Skvělá vizitka! Nemluvě o letácích, které se letos rozdávají na burze škol, paní ředitelka si je letos dělala sama Úžasný